Politici v době krizí horečnatě hledají „stříbrnou kulku“, která vyřeší všechny problémy, přitom právě ta se nezřídka stává příčinou rozpadu, upozorňuje v analýze, kterou v září 2012 zveřejnilo bruselské Centrum výzkumů evropské politiky (CSEP).

V době po řecké krizi, Brexitu a mnoha dalších krizích, kvůli kterým se EU ocitá v existenciální krizi, získává Kristevův text na překvapivé aktuálnosti. Přinášíme ho v plném znění, v překladu Věry Ivanovičové.

Poučení třetí…

…svědčí o tom, že nesprávně zaměřené reformy mohou vést k rozvratu mnohem rychleji, než kdyby nebyly uskutečňovány vůbec. Politici v době krizí často hledají „stříbrnou kulku“, přičemž právě ona se nezřídka stává příčinou rozpadu. Hlavním faktorem smrti SSSR byla neschopnost Michaila Gorbačova pochopit charakter systému (vytrvale se držel iluze, že by bylo možné ho zachovat, aniž by byly provedeny hluboké reformy, protože neopodstatněně věřil v jeho převahu). Chybné přesvědčení Gorbačova o tom, že sovětský stát je schopen přežít ztrátu ideologické legitimity a organizační kolaps komunistické strany, do značné míry odsoudilo k neúspěchu jeho úsilí o záchranu a reformu Sovětského svazu. V této souvislosti je zajímavé porovnat, jak příčiny krachu komunistického experimentu vysvětlují sovětští a čínští předáci. Zatímco sovětští reformátoři, pocházející z liberální inteligence, měli sklon si myslet, že socialistická myšlenka je to jediné, co bylo na socialismu cenné, čínští reformátoři jsou připraveni zřeknout se socialistické ideologie, ale dělají vše pro zachování organizační síly komunistické strany, protože chápou její úlohu při sjednocování národa.