Má-li cena za cíl vybrat příklad citlivého vstupu nové stavby do historického, památkově chráněného prostředí (aby to nebylo jako slon v porcelánu), pak nebude konečná volba vůbec snadná – takovým příkladem mohou být totiž všechny nominované stavby.

Tipovat vítěze si netroufá ani spoluzakladatel celé soutěže a předseda její poroty, historik architektury Rostislav Švácha. V textu pro věstník Klubu Za starou Prahu napsal: „Neodvážím se hádat už kvůli tomu, že málokterý z minulých ročníků se mi zdál být tak vyrovnaný jako ten letošní.“ Což je jistě lepší, než kdyby byl laureát zřejmý od samého počátku.

„Všechny nominované novostavby povyšují svá místa na novou kvalitativní úroveň,“ dodává Rostislav Švácha. „Přinášejí jim nejen zajímavou architekturu, ale poslouží jim dobře i po funkční stránce a vždy dávají podnět ke zkulturnění svého okolí.“ Ať zvítězí nakonec kterákoli z nich, cíle bylo dosaženo.

O předchozích ročnících Ceny klubu čtěte

• Šest novostaveb, které neruší starý svět
• Nové ve starém: Příklad k následování z Liberce (i odjinud)
• Cena pro nové ve starém

V novém ročníku soutěže se ovšem opakuje situace, kterou známe z několika posledních let. Soutěž se opět prakticky míjí s metropolí. „V Praze se takové příklady citlivého vstupu nové budovy do památkově cenného prostředí už delší dobu neobjevují,“ konstatuje Rostislav Švácha. Výjimkou byla loňská nominace stavby Laboratoře Ústavu organické chemie a biochemie AVČR v Kolejní ulici v Praze-Dejvicích a úprava bastionu U božích muk, nominovaná v roce 2013.