Závratným tempem ztrácíme nejen svoji kulturu, ale i základní vědomí toho, co je výsostné pro člověka, jaké jsou jeho přirozené potřeby, přirozená práva a povinnosti - na rozdíl od ostatních živých stvoření. Vždy, když se lidé podobným způsobem odkláněli od přirozených vazeb a vztahů k okolnímu světu, skončilo to civilizační katastrofou.
Rovnost člověka a zvířete
Jedním z nepříliš vnímaných příznaků našeho úpadku je patologický vztah lidí ke zvířatům. Falešná rovnost, která je zcela proti přirozenosti, odvádí společnost i jednotlivce od skutečných problémů a mravních témat. Přitom v případě ochrany či naopak "neochrany" zvířat jde až o druhotný problém. Opět se marně snažíme hasit nejdříve kůlnu a teprve potom zjistíme, že hoří dům.
Postoj člověka ke zvířeti ovlivňuje jeho vztah k ostatním lidem, a současně je lakmusovým papírkem určitých tendencí jak v rovině osobní, tak na úrovni společenské. Císař Caligula udělal z hřebce jménem Incitatus senátora. Španělský neomarxistický premiér Zapatero chtěl nedávno přiznat opicím lidská práva (o povinnostech už se nezmínil). Máme okolo sebe armádu ochránců práv zvířat, ideologicky motivovaných vegetariánů, militantních odpůrců pokusů na zvířatech, používání přírodních kožešin a tak dále.
Zvířata jsou dnes velké společenské téma. Pohoršení nad brutalitou projevenou ke zvířeti je nesrovnatelně větší než nad násilím na člověku. Stačí si poslechnout či přečíst názory většiny lidí v šumu internetu - jakmile se jedná o utrpení zvířete, vymýšlejí pro jejich "mučitele" až bizarně brutální tresty. Novinové články a pořady na téma týrání zvířat jsou prokazatelně mnohonásobě více reflektované než články o utrpení lidí. Když dnes někde prohlásíme, že ublížit člověku je horší než ublížit zvířeti, stáváme se politicky nekorektními.
Na americké Northeastern University byl uskutečněn pokus spočívající v měření emočního rozrušení při pohledu na falešný novinový článek s obrázkem ubitého zvířete nebo ubitého člověka. Jak štěně, tak i dospělý pes byl pro testované větším vzruchem než dospělý člověk.
Ochrana přírody
Zvířata, stejně jako celou přírodu, je pochopitelně třeba chránit. Ačkoli chránit není to správné slovo, protože ochrana je pouze jednou ze složek rozumné správy. Člověk by měl být především dobrým správcem a hospodářem. Teprve poté je vztah člověka a zvířete vyvážený a vede k dobrému výsledku.
Z hlediska přirozeného mravního řádu je nutné respektovat všechna stvoření. Zvířata, stejně jako rostliny či neživá příroda, jsou svojí povahou určena pro zajištění existence lidské společnosti. Panství člověka nad těmito statky však není absolutní - je omezeno nutností zajistit kvalitní podmínky pro život ostatních, a to včetně budoucích generací. Proto je i z tohoto pohledu nezbytné (pro někoho možná překvapivě) pečovat o biodiverzitu a neplýtvat zdroji, ty živočišné nevyjímaje.
Krutost ke zvířeti bez potřeby, z pouhé marnivosti či dokonce pro uspokojení nějakých temných násilných choutek je pochopitelně v rozporu s lidskou důstojností a je samozřejmě zavrženíhodná (často je od ní krátká cesta ke krutosti k člověku).
Mazlíčci nade vše
Milujeme naše domácí mazlíčky. Hledáme u nich útěchu, utíkáme k nim před světem, před komplikovanější mezilidskou interakcí. Existují výzkumy, které dokládají, že 90 procent majitelů domácích zvířat je považuje za členy rodiny. V rámci průzkumu American Animal Hospital Association uvedlo 40 procent vdaných žen - majitelek psů - že jsou pro ně jejich čtyřnozí miláčci větší emoční oporou než manžel či děti.
Zvláštní kapitolou je péče o zdraví a kondici domácích zvířat, čímž jim mnohdy kompenzujeme nevhodnou výživu či podmínky pro život. Ve "zvěrolékařském" byznysu se točí obrovské peníze. Každý, kdo nějakého choulostivějšího tvora chová, o tom ví své. Ceny všemožných léků a přípravků, jakož i lékařských zákroků, jsou závratné. Mnozí lidé jsou ochotni do zdraví zvířat investovat více než do zdraví svého či členů své rodiny (jejích lidských členů). Jsou známy případy statisícových investic do léčby rakoviny u psa a podobně. Nemluvě o kosmetice a další, mnohdy až trestuhodně rozmařilé a nákladné péči.
A co víc - píší se celé články o tom, jak bychom neměli svým domácím mazlíčkům nechávat předepisovat hormonální antikoncepci, protože jim to, chudáčkům, nedělá úplně dobře. Sami lidé se ovšem tímto svinstvem cpou každodenně, nehledě na nesrovnatelně závažnější morální problém v případě lidí. Potrat u zvířat je dnes větším prohřeškem a citovou újmou než zabití člověka v lůně matky. Vůbec je pozoruhodné, s jakou lehkostí zabíjíme vlastní mláďata, ale jiné živočišné druhy chráníme. Není to všechno absurdní?
Zvíře - polobůh
Nejvíce si zvířata zbožšťují lidé, kteří žijí odtrženi od přírody. Přes veškerou péči nedávají zvířatům to, co ve skutečnosti nejvíce potřebují. Přehnaná láska ke zvířatům je, jakkoli to zní paradoxně, vlastně neúctou k přírodě - to proto, že je neúctou k přirozenému řádu a jeho nerespektováním. Lidé tím ve výsledku slouží jenom individuálně sami sobě: uklidňují si svoje emoce a chlácholí vlastní špatné svědomí. Čím více hýčkáme své domácí miláčky, tím nespravedlivěji a nevyrovnaněji se chováme i k samotným zvířatům ("kočka na gauči - kráva na talíři").
Mnozí milovníci domácích zvířat mají o svých chráněncích představy odtržené od reality. Přisuzují jim lidské vlastnosti, nebo někdy až nadpřirozené schopnosti ("šestý smysl") či jakousi magickou podstatu. Na základě věcí, které jsou zvířata schopná vycítit svými některými oproti člověku citlivějšími "radary", z nich lidé dělají skoro mystické průvodce svými životem.
Ve všem je třeba uměřený přístup
Veškerá příroda je v péči člověka. Je legitimní využívat zvířata pro získání potravy a oblečení. Je v pořádku užívat zvířata k práci, můžeme si jimi zpestřit volný čas, můžeme je uplatnit dokonce i ke zdravotním terapiím. Vynikající pomocí jsou zvířata hendikepovaným lidem.
Vrcholem marnivosti, pokrytectví a plýtvání je však investice do zvířat na úkor investic potřebnějších - jak v rovině materiální, tak v rovině komunikační a citové. Zvířata nejsou lidské bytosti. Pokud je z nich děláme, deformujeme mezilidské vztahy, vysíláme signál o pohrdání našimi bližními a degradujeme tak i sami sebe na úroveň zvířete. Tím vědomě či podvědomě dáváme lidské důstojnosti jiný obsah, než je ten správný, a dále tak pokřivujeme vlastní i sdílený hodnotový svět.
Anebo si již brzy také zvolíme do sněmovny koně a vyčkáme příchodu barbarů?
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
