Politika a politici se naučili oslovovat veřejnost, v neustálých volebních kláních slibovat a mnohdy pak neplnit. Stálicí, bohužel, je také způsob změn v právní úpravě družstev, především bytových. Stát cestou zákona jim opakovaně vyhrožuje likvidací. Zdá se, že to myslí vážně. Nutí tyto právnické osoby tancovat podle hudby, kterou jim předurčil. Vlády přicházejí a odcházejí, ale moc se tento vztah nemění. Nebo se mýlím? Ještě je čas dokázat opak. A já se rád omluvím.

Podstatná část mého života po roce 1989 byla spojena s družstevním právem. A byla to a je cesta dost trnitá. Příznačným, trvale tuto činnost doprovázejícím jevem, je jakási mentální rezervace politiků kteří, aniž by o fenoménu družstevnictví něco věděli, jakoby neustále hledali skulinku jak družstvům uškodit, přinejmenším komplikovat život.

Devadesátá léta, to byl otevřený atak pod nesmyslným a hloupým, byť nevyřčeným heslem, že družstevnictví vzniklo v Sovětském svazu a jeho nejznámější produkt byl kolchoz. Zapomnělo se na Rochdale v Anglii, kde družstva vznikala před více než 160 lety. Skupina 3T  - Tyl, Tlustý, Tomášek se stali protagonisty zákona 42/92 Sb., o transformaci družstev a Josef Lux autorem pasáže o povinných převodech družstevních bytů do vlastnictví členů. Politici svojí pokřivenou vizí nutili bytová družstva, o kterých píši, činit povinně blaho svým členům. Původní text navržený Luxem však měl účinky zcela opačné, donutil by statisíce členů povinně, ze dne na den, doplatit ještě nesplacený úvěr na výstavbu. Nebýt naší aktivity tak vnucené blaho skončilo blamáží.

Členové družstev získali právo, které ovšem, dík nedokonalosti textu, nešlo realizovat. Následoval rok 1994 a zákon číslo 72 o vlastnictví bytů. Opět poslanecký návrh, který vyřešil částečně převody bytů, ale nevyřešil vlastnictví pozemků. Následovalo snad 8 jeho dílčích novel, také řada novel obchodního zákoníku, aby bytová družstva měla alespoň realizovatelný rámec.