Projev kandidáta do Evropského parlamentu za SPD Ivana Davida, pronesený na pražské demonstraci proti diktátu EU dne 25. dubna (k přečtení ZDE), byl zdařilým vyjádřením pocitů vlastence, který odmítá falešný antagonismus mezi emocionálním poutem k určité zemi, její tradici, historii, kultuře a jazyku, a Evropou jako fascinujícím světadílem, jehož neuvěřitelná tvůrčí a intelektuální energie změnila v uplynulých staletích k lepšímu celý svět.

V roce 1983 publikoval ve Francii Milan Kundera esej nazvanou Únos Západu aneb tragédie střední Evropy. Milan Kundera uveřejnil svůj text v odlišném historickém kontextu, který již pominul, ale síla jeho metafory je stále platná. Pro generace Čechů, Němců, Francouzů, Italů či Švédů byla příslušnost k vlastnímu národu a evropské civilizaci „od Atlantiku po Ural“ samozřejmou a žitou zkušeností. Znalost jazyků jiných evropských národů a obdiv k jejich historii, osobnostem, architektuře či literatuře nás neodcizovaly naší národní existenci, ale naopak obohacovaly a ve zdravé rivalitě nastavovaly laťku, kterou bychom sami rádi přeskočili. Různorodost Evropy vymezená pluralitou národních států byla zdrojem jejího potenciálu a odlišovala ji od stagnujících multietnických orientálních despocií. Tato tvořivá a inspirující idea Evropy byla unesena byrokratickou stavbou Evropské unie, která opakuje všechny chyby velkých padlých impérií minulosti, aniž k nim přidává jakoukoliv pozoruhodnou či inovativní přidanou hodnotu. Evropská unie vzniká na nešťastném souběhu dvou sil ničících současný svět: finanční ziskuchtivosti neoliberalismu a intelektuální pýše a aroganci progresivismu a neomarxismu. Evropan, jenž chce být svědkem nového úsvitu svého světadílu, musí proplout mezi Skyllou a Charybdou těchto ekonomických a ideologických mocností.