Poprvé už ve třinácti letech – a hned takřka na čtvrt roku. Pobytu nepřímo pomohl člen 2. pražského oddílu skautů Ladislav Filip, a to v čase, kdy Foglar Dvojku (Hochy od Bobří řeky) ještě ani zdaleka nevedl.

Ladislav Filip studoval medicínu a roku 1919 ve „Švýcarech“ vytipovával ve službách Červeného kříže hotely a statky, v nichž by se mohly zotavovat československé děti. Zvládl to, i když ne sám, a již napřesrok Švýcarsko navštívilo na osm set našich chlapců a děvčat. Jedním se stal i Foglar, přezdívaný až později Jestřáb, a to díky tomu, že jej sbor školy (ovlivněný Foglarovým třídním Stunou) na začátku osmé třídy vybral mezi účastníky pobytu. Lze tomu říkat štěstí, neboť nikoli všechny školy ČSSR byly osloveny, a co víc, z každé té školy směl vždy jet jen jediný hoch. Anebo snad obvykle jen jediný.

Z pražského nádraží ve Vršovicích vyjížděli chlapci za společného, spontánního zpěvu národní hymny – i včetně její slovenské části, samozřejmě - , a to zvečera dne 3. září 2020. Seděli v armádou opatrovaném, zabezpečeném sanitním vlaku (číslo 202) a Foglarovi bylo přiděleno osobní číslo 186. Cesta pak trvala tři dni a čtyři noci a stravovali se během ní mj. komisárkem a kaší, napájeli se obvykle kakaem.

Až třetí den pak opustili Linec, aby přejeli švýcarské hranice, a do Buchsu pro ně z Bernu dorazila choť československého velvyslance Duška.

Z Curychu pak jistý pan Jokl, ze Sankt Gallenu pan Stavebník.