Ministerstvo spravedlnosti chce zakázat jakékoliv tělesné trestání dětí. Česká republika prý patří k posledním zemím EU, kde jasné uzákonění takového zákazu chybí.

Kdo někdy dítě vychovával, jistě se musí nejprve zeptat, jaké tělesné tresty mají vůbec ministerští úředníci na mysli. Je výchovný pohlavek nepřijatelným tělesným trestem? Bude jedna „výchovná“ na zadek trestná? Kdo to posoudí? A kdo bude nahlížet za dveře domácností? Domovní důvěrnice zřízená pro sledování výchovných metod v domě?

„Řezat dítě jako žito“ bylo odpudivé a nepřijatelné vždycky, na to nemusíme mít doporučení žádného evropského výboru ani výboru pro práva dětí OSN. Drobný a výjimečně využívaný tělesný trest však byl vždy prostředkem ke zjednání autority – a tu rodič v očích dítěte prostě mít má. Krásná jsou slova výchovných „modernistů“ o pěstování „dialogu“ rodič – dítě. Mile znějí doporučení ministerských úředníků, podle kterých „tělesné tresty nevychovávají, ale učí dítě akceptovat fyzické násilí jako metodu řešení problému“. Mám dvě děti. Oběma je již kolem třiceti let a lehký pohlavek ode mě dostali sotva párkrát za svůj život. Mohl bych tedy snadno a bez problémů návrh zákazu tělesných trestů dětí pochválit a přivítat. Neudělám to. Výchova dítěte je, mimo jiné, o dodržování řádu. A dítě to musí vědět. Bez řádu – a sem patří i spravedlivý trest za evidentní provinění (jistě to nemusí být jen trest fyzický) – se dítě nenaučí ani umývat si ruce. Nepředělávejme svět, už tak se v něm dá orientovat jen těžko!