13. června 2013 vtrhly na Úřad vlády ČR pracovníci Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu. Zatčena byla ředitelka kabinetu premiéra Jana Nagyová a sedm dalších lidí včetně tří exposlanců ODS. Za průběžného „dohledu“ médií jsme se vcelku rychle dozvídali, že „byly zabaveny stamiliony korun a desítky kilogramů zlata“. Nemá smysl se zabývat tehdejšími detaily, čas totiž ukázal, že nešlo o žádné stamiliony ani zlato. Ze všeho se vyklubal poněkud trapný románek premiéra a jeho sekretářky, pár nezdaněných kabelek a údajné „kšeftování s trafikami“.

A právě proto si tuto událost musíme dnes připomenout! Měli bychom si uvědomit, že tehdy došlo k naprostému selhání mechanismů, které má mít demokratický stát na svoji obranu k dispozici. Pokud totiž tajné služby o „něčem“ věděly a neinformovaly premiéra, kterému podléhají, je nutné se ptát proč. A pokud o všem věděly, proč to svému nadřízenému nesdělily? Pokud byl ministr vnitra předem informován o „zásahu v největší korupční kauze v zemi“, měl to s premiérem řešit náležitým postupem. Pokud informován nebyl ani on sám, bylo to ještě horší. Celá akce – a čas to ukázal zcela jasně – postrádala jakékoliv opodstatnění.

Kromě motivace změnit politické poměry v zemi.

Zásah na Úřadu vlády, a nelze to ani po letech nazvat jinak, byl formou politického převratu, ve kterém pojistky demokracie buďto neomluvitelně selhaly, nebo se k takovému činu dokonce propůjčily.

Převrat se podařil: