Je už v Čechách nějakou dobu součástí společenského „bontonu“ a politického snobství plivat po – dnes již bývalém – prezidentovi země Miloši Zemanovi. Po celá léta jsem dával najevo, že s tímto politikem nesouhlasím v tisíci a jedné věci, proto jej dnes mohu s klidným svědomím pochválit. Pokud Miloš Zeman blokoval jmenování lidovce Hladíka ministrem životního prostředí pro to, že v něm rozpoznal nebezpečí vykonavatele fanatického „greendealismu“, pokud tímto činem chtěl nabídnout premiéru Fialovi čas, aby on zatlačil na lidovce a přiměl je – v zájmu budoucnosti České republiky – nominovat někoho jiného než zeleného aktivistického „komsomolce“, pak Miloše Zemana za toto rozhodnutí (Hladík to nazývá „vrtochem odcházejícího staříka“) chválím.

Nově zvolený prezident Pavel jmenoval lidovce Hladíka ministrem životního prostředí bezprostředně po své inauguraci. Vyhověl tak přání předsedy vlády Fialy a stvrdil tímto aktem fakt, že Hladíkovy názory nejsou pouze ministrovými názory osobními, že jsou také názory celé dnešní české vlády. Ne podle slov, ale podle činů poznáte je. „Greendealismus“ v Čechách definitivně zvítězil.

Premiér Fiala se zcela vědomě, a nelze mu takový čin odpustit, rozhodnul předat ministerstvo životního prostředí do rukou člověka, který vyhlásil, že „jeho ministerstvo rozhodne o budoucnosti Česka“, neboť „on je v kontaktu s mladými, kteří už toto ministerstvo vnímají jako silový resort“. Ano, tyto věty jsou v důsledku pravdivé. Nekompromisnost a tlak, s jakým jsou prosazovány bruselské environmentální radikalismy skutečně ze životního prostředí dělají resort s neomezeným vlivem a neomezenými prostředky. Fakt, že se premiér nepokusil najít do čela „ministerstva nad ministerstvy“ umírněnějšího a racionálnějšího politika, se dá vysvětlit snad jen tím, že si Fiala myslí o Green Dealu totéž co lidovec Hladík.