Polom byl skutečně mimořádně veliký a napadl lesy v listopadu r. 1917, tedy ještě v době první světové války, kdy mladí muži byli na frontách, v zajetí nebo v lazaretech. řesto přistoupili tehdejší lesní hospodáři k likvidaci kalamity zodpovědně a komplexně. Spadlo tehdy 190 000 m3 polomů na ploše dvou revírů s úhrnnou plochou 7193 ha. Pro zpracování bylo vybudováno 15 km uzkokolejných lesních drah, postavena nová parní pila s pěti rámovými pilami, přebudováno železniční nákladiště ve Zbytinách. Dřevo se nezkazilo, poněvadž bylo odkorněno a kůrovec se nerozmnožil. Kalamita byla zpracována do r. 1922 a plochy byly zalesněny do r.1925. Nutno připomenout, že tehdy ještě motorové pily nebyly a že nebyly také žádné traktory ani chemické prostředky. V porovnání s nynějším stavem, kdy s kůrovcem se bojuje přes 20 let, kdy je zdevastována krajina, zhoršený stav povrchové a spodní vody, životní i přírodní prostředí a kdy statisíce kubických metrů dřeva hnije bez užitku v lese, se ukazuje, že lesní hospodářství řídí lidé neschopní a že je v tom ministerstva zemědělství, životního prostředí, průmyslu a obchodu, místního rozvoje a ministerstvo financí nezodpovědně podporují. Jakou úlohu v tom hrají takové speciální úřady, jako Agentura ochrany přírody a krajiny, ÚHOS, Inspekce životního prostředí, Certifikační organizace FSC a PFSC, Státní správa lesů, Ústřední kontrolní úřad, Policie, která trestní oznámení odmítá řešit? A proč odmítají se tím zabývat Státní zastupitelství ? A kteří „vědci“ tento stav obhajují a svádějí vše na sucho a globální oteplování? Kdo zavedl do národních parků bezzásahový režim, který katastrofálně rozmnožil kůrovce? A kdo na tomto stavu vydělává, a proto jej podporuje? Následující výňatky nejsou jazykově ani slohově a gramaticky upraveny a jsou v nich převzaty i tehdejší odborné výrazy.

Hugo Trnka: Polom na Šumavě v Arnoštově (Ernstbrunn) v roce 1917 a 1918

(Lesnická práce 1925-výňatek)

Úkolem tohoto popisu jest znázorniti postup při zpracování a zužitkování dřeva při polomové katastrofě ve schwarzenberských revírech Arnoštov (Ernstbrunn) a Křišťanov (Christianberg), kde v letech 1917 a 1918 přes 150 000 m3 dřeva padlo prudkému vichru v oběť, k čemuž v pozdějších 2 letech přistoupilo ještě 40 000 m3, takže celé polomové množství dříví možno odhadnouti na 190 000 m3 . Při provedení samotném získal si velmi mnoho zásluh p.lesní ředitel inž.Lendl, pak veškerý personál. Za jejich intenzivní činnost vysloveno jim bylo panem majitelem výnosem č.5001 ze dne 21.prosince 1921 uznání.

V úvahu přicházejí revíry Arnoštov s velikostí 1824 ha a Křišťanov s velkostí 1426 ha a dalšími komplexy lesů. Oba revíry leží asi 8 km jihovýchodně od Volar v nadmořské výšce 780 až 1235 m. Hydro-graficky náleží oba revíry do povodí řeky Blanice. Porosty zde tvořící jsou smrk, buk a jedle a částečně i sosna, přimíšeny jsou vzácné listnáče jasan, jilm, bříza, osika, jeřáb a jednotlivě modřín. Dřevinou, která zde roste na každém stanovišti je smrk, ostatní dřeviny se již nehodí pro slatiny a suché horské hřbety. Naskýtá se otázka, proč jen hlavně smrkem se zalesňovalo? Smrk je oblíben hlavně proto, že umělému zalesňování nekladl žádných překážek, kvalita jeho dřeva jest výborná, jest velmi měkký, snadno zpracovatelný, vyznamenává se vysokou hmotnou produkcí (až 700 m3 pro ha a více). Pro tyto své přednosti jest smrk hlavní výnosovou dřevinou a bude i nadále na Šumavě dřevinou protěžovanou. Porosty smíšené s přimíšenou jedlí a bukem zvýši však houževnatost vůči klimatickým vlivům, přičemž hledí se, aby smrk byl zastoupen asi 60 %.

Hrozný vítr bouřící 7. prosince 1868 postihl též naše nádherné lesy, způsobiv v nich spousty ohromné a v noci ze 26. na 27. října 1870 další strašný vichr další sáhy dřeva. Následkem nedostatku pracovních sil i finančních prostředků se na menších statcích a v lesích obecních zpracování možné nebylo, objevil se kůrovec v takovém množství, že napadl houfně porosty i stromy úplně zdravé. Lesmistři Soucha Vilém z Krumlova, Nedobitý Alois z Vimperka, Wegscheider Josef z Dlouhé Vsi, Pušner J. z Kašperských Hor a Funke Čeněk z Velkoždíkova za předsednictví okresního hejtmana Karla Hanla uzavřeli „písemní úmluvy“ s vůdci lesních dělníků z Vlašských Tyrol a ze Štýrska „k účeli rychlého zpracování dříví korovcem zhubeného“. V r. 1874 pracovalo na Šumavě na odklizování stromů korovcem postižených 6990 domácích a1400 cizích dělníků. Od r. 1870 se loupaly i nezpracované kmeny a kůra se ve hromadách pálila.