„Musíme být připravení rozšířit svůj vliv a spasit svět.“
Ruský prezident Dmitrij Medveděv, 2007

„Když si hrají velcí kluci, jde přitom o krk, teče přitom krev a není to nic hezkého.“
Princ Bandar bin Sultán prezidentu Georgu W. Bushovi

Americký think tank Brookings Institution vydal spis, v němž Brandon Valeriano a Ryan C. Maness říkají: „Putinova strategie oslabila Rusko.“ Výrok obsahuje dva pravděpodobné omyly: (1) že ruská strategie patří Putinovi a (2) že autoři správně chápou slovo „oslabila“. Pokud jde o první omyl, západní odborníci strategii Moskvy nikdy nepochopili a nejsou schopni říci, kdo jsou její architekti. A pokud jde o druhý, badatelé z Brookings mají velice zmatenou  a „postmoderní“ definici pojmu „oslabila“. Asi se jim zdá, že strategie, jejíž pomocí – pod záminkou falešné demokratizace v roce 1991 – Rusko získalo špičkové mezikontinentální balistické střely, tanky a protibalistické střely, jaksi znamená oslabenou zemi.

K čemu propaganda

A pak je tu problém ruské propagandy. Ruská státem kontrolovaná média nedávno uveřejnila báchorku, že „Amerika obkličuje Rusko laboratořemi na přípravu biologických zbraní” – a odborníci Valeriano a Maness ignorují, co to napovídá. V článku o tom, že „Američané podepisují petici za preventivní atomový útok na Rusko“, zveřejněném zpravodajskou agenturou Sputnik, se dočteme o vtipálkovi v Jižní Kalifornii, který získal neuvedený počet amerických podpisů požadujících jadernou válku. V ruské jazykové verzi se neobtěžovali podotknout, že jde o hoax. Je naprosto jasné, že tato nikým nezpochybněná protiamerická propaganda, která líčí Američany jako válkychtivé šílence, je výplodem skutečnosti, že Rusko nabývá na síle, nikoli že slábne. Rusko totiž nemůže svého nově získaného vojenského náskoku využít, dokud nepřesvědčí lid, že si Amerika zasluhuje být zničena. Jenže západní experti to nevidí. Oni si myslí, že ruská propaganda, která ve skutečnosti znamená předzvěst války, je jenom něco jako reklama v telenovele.

30. dubna uveřejnil časopis Foreign Affairs Valerianův a Manessův příspěvek „Papírový tygr Putin. Selhání anachronické ruské nevraživosti“. Tito dva autoři se nám snaží namluvit, že pro lidstvo je už nenávist mezi národy odbytou záležitostí. Neuvěřitelné, co? Když se ohlédneme na pětadvacet století psaných dějin, nenajdeme jediný z těchto věků, včetně našeho, v němž by národní nevraživost chyběla. O čem to ti dva vlastně mluví? Těžko se dá pochopit, že by kráter po atomové pumě na místě města Washingtonu byl něčím dnes už zhola nemožným. A proč by vlastně měl zůstat stát New York nebo Chicago? Čtenář si musí uvědomit, a budoucnost to potvrdí, že definice zastaralosti platí nejvíce pro předválečné myšlení národa, jejž čeká brzká porážka. U vítěze se o nějaké zastaralosti nedá mluvit nikdy.