Který rodič by nechtěl, aby jeho dítě bez problémů zvládlo cizí jazyk. Čím dříve, tím lépe, a nejlépe odmalička. Proto už dnes existují školky s touto nabídkou, vesměs však dostupné pouze pro děti z dobře situovaných rodin. Zavést výuku cizího jazyka v běžných školkách je tedy v principu dobrý nápad, záleží však na tom, co pan stínový ministr míní pojmem výuka. Doufejme, že si nepředstavuje, jak paní učitelka dětem řekne: „Tak a teď se budeme učit anglicky“. Už od Komenského víme, že škola má být hrou, držme tedy toto pravidlo aspoň pro ty nejmenší. Písničky nebo říkanky jsou jistě lepší alternativou, jen ty ale pro ovládnutí cizí řeči nestačí. Skutečně efektivní řešení vymysleli už před mnoha lety frankofonní Kanaďané, když se nechtěli nechat zatlačit převládající angličtinou. Od nich ho převzaly národnostní menšiny v mnoha zemích, které chtějí svůj jazyk uchránit před zánikem a zároveň mluvit jazykem okolní většiny. Nám nejbližší jsou Lužičtí Srbové v sousedním Německu.
Rodičům, kteří se svými dětmi mluví jen německy, nabízejí možnost dát své děti do lužickosrbských školek. Děti mluví na učitelky německy, ty jim odpovídají pouze lužickosrbsky a doprovázejí to gesty nebo obrázky. Děti se napřed učí pasivně rozumět, domýšlejí si význam slov a německy si o tom povídají mezi sebou. Přibližně po roce začnou používat jednoduchá lužickosrbská slova a zhruba za další rok i věty. Pokud začnou chodit do takové školky ve třech letech, v době nástupu do školy už většinou ovládají oba jazyky zcela rovnocenně. Cizí řeč se naučí stejným způsobem, jako tu mateřskou, tedy posloucháním a opakováním. Nemusí se biflovat slovíčka, časy, pády a další jazykové záludnosti a nepotřebují si nic překládat. V hlavě se jim vytvoří dva rovnocenné jazykové světy. Vtip je v tom, že náš mozek toto umožňuje jen v prvních šesti letech života. Kdo je propásne, musí se pak cizí jazyk učit mnohem obtížněji s učebnicemi a slovníky. Je také dokázáno, že dvojjazyčně vyrůstající děti snadněji vstřebávají i informace z jiných oborů. Ve Francii např. udělá napoprvé maturitu asi 60% studentů. Z těch, kteří navštěvovali cizojazyčnou školku – v daném průzkumu to byla bretoňská – však odmaturovalo napoprvé přes 90% studentů.
Cizojazyčná školka klade zvýšené nároky na rodiče, pokud jde o předávání mateřského jazyka. Pomoc školky v tomto případě odpadá, takže písničky, pohádky, správné vyjadřování - to vše si musí dítě osvojit doma. Pravidlo, že by rodiče neměli nahrazovat svou přítomnost dítěti televizí, platí v těchto případech dvojnásob.
Chce-li sociální demokracie podpořit předškolní výuku jazyků, rozšíření cizojazyčných školek by mělo být její prioritou. Nedostatek kvalifikovaných učitelek bude jistě největší překážkou, neměl by však být důvodem k výmluvě, že „to nejde“. Učitelky nemusí být nutně rodilé mluvčí a nemusí nabízet jen angličtinu. Pro rodiče by mělo být motivací i to, že pokud si dítě ve školce osvojí jiný jazyk, angličtinu se později naučí mnohem snadněji.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
