A to vezměme v úvahu, že Paříž je zvyklá žít nočním životem mnohem víc než Praha a že vize ztemnělých bulvárů musí být pro mnohé obchodníky i turisty nepředstavitelná. Od 1. července však veškerá soukromá venkovní osvětlení, tedy reklamy, výlohy, osvětlení fasád a podobně budou muset nejpozději hodinu po půlnoci zhasnout. Vnitřní prostory obchodů, úřadů a dalších nebytových prostor potemní do hodiny po odchodu posledního pracovníka.

Na podobná nařízení se lze dívat dvojím pohledem. Ten první říká, že stát se lidem nepatřičně plete do života, když jim nakazuje, jak mají svítit, co mají jíst, čím mají topit, jak se mají přemisťovat a tak dále. Ten druhý vychází z toho, že konzumní společnost dospěla do takového stadia, kdy si uvědomuje svůj destruktivní životní styl a dobrovolně si proto ukládá určitá omezení. Zajímavý jevem je, že nemalá část těch, kteří proti restrikci původně protestují, ji nakonec vezmou za svou a zpátky by neměnili.