Angela Merkelová navštívila Polsko. Pokud se někdo domníval, že se jede usmiřovat s Bruselem nenáviděnou konzervativní vládou, která jedná, jako by Polsko bylo suverénní zemí, musel být překvapen. Kancléřka jednala, jako by její východní soused, po jehož napadení Německem vzplála Druhá světová válka, bylo nadále dobytou zemí. A ono vlastně je. Časy se prostě mění.

Když v Terezíně na Mezinárodní den obětí holokaustu (27. ledna 2017) kladli čeští a němečtí představitelé věnce na památník umučených Židů a dalších obětí německé vize Třetí říše, hrála jim k tomu německá hymna.

Nezpívali, jen kladli. Kdyby byli zpívali, tak určitě ne první sloku, která zní: "Deutschland, Deutschland über alles, über alles in der Welt (Německo, Německo nade všechno, nade všechno na světě)".

Po 2. světové válce první sloku Spojenci zakázali. Není se co divit - takřka 100 milionů mrtvých, to je celkem dost. Němci tak mohou od té doby zpívat jen sloku třetí (i při fotbale), tedy: "Einigkeit und Recht und Freiheit, für das deutsche Vaterland! (Jednotu, právo a svobodu pro německou otčinu!)."

Tedy něco jako parafrázi na francouzské "volnost, rovnost, bratrství", na což se nedá nic říct, snad jen – jako by tam ta první sloka pořád byla...