Ochranářská opatření by tak dopadla primárně na spojence USA z řad zemí G20 - Kanadu, Německo, Brazílii a Jižní Koreu. Šéf Evropské komise Jean Claude Juncker se proto již nechal slyšet, že odvetná opatření a stížnost u Světové obchodní organizace (WTO) by na sebe nenechala dlouho čekat.

Není to ostatně poprvé, co by se Spojené státy pokoušely zavádět ocelářská cla. Varovná je v tomto ohledu zkušenost George W. Bushe z roku 2002. Zavedl ochranná cla na prakticky veškerý dovoz oceli až do výše 30 % (s původním záměrem ponechat je v platnosti alespoň tři roky). Rozhodnutí bylo ale napadnuto u Světové obchodní organizace (WTO), která dala rychle za pravdu odpůrcům cel. EU dostala právo zavést odvetná opatření v celkové výši 2 miliard dolarů, které chtěla zacílit na zboží vyvážené z Michiganu a Floridy - klíčových států při soubojích o prezidentské křeslo.Dvacet jedna měsíců po zavedení cel tedy George W. Bush kapituloval. Navíc navazující studie ukázaly, že čistý efekt cel byl negativní a cla přispěla k celkové ztrátě pracovních míst - podle CITAC okolo 200 tisíc. A to jednoduše proto, že v navazujících oborech jako je strojírenství nebo stavebnictví je zaměstnáno v USA daleko více lidí než v samotném ocelářství. Dražší a méně dostupná ocel v nich jednoduše pracovní místa brala.