Tvrzení o největších světových prokázaných zásobách ropy ve Venezuele není faktem přírody, ale pouhým účetním údajem, který lze upravit podle politických potřeb. To je první věc, která nás zaujme v mimořádně seriózním nahlédnutí do situace kolem venezuelské ropy, které přináší Adam Tooze, profesor ekonomie na prestižní London School of Economics a občasný sloupkař Financial Times.

Těch důležitých detailů, které rozkládají pohádku na hromádku nepoužitelných součástek, je víc, proto to dnes bude hodně dlouhé. Obrňte se trpělivostí, stojí to za to. Tooze je uvádí ve svém pravidelném souboru zajímavých ekonomických údajů Chartbook, který publikuje na Substacku. Opírá se přitom o komentáře expertů.

Tak napřed ty zásoby. Za vlády Chaveze a Madura Venezuela zvýšila vykazované „prokázané“ zásoby ropy na trojnásobek. Byl to efekt vysoké ceny ropy, kdy se najednou považovala za těžitelnou i těžká ropa v povodí řeky Orinoco, kde je rozptýlena v těžko těžitelných hlubokých kapsách a vyžaduje úpravu ještě před těžbou vstříknutím ředidla do podzemí. Nejvhodnější je pro tento účel lehká saúdskoarabská ropa. Tyto podrobnosti Tooze čerpá z komentáře od Yellowbull. To hlavní jsem zvýraznil:

Největší světové zásoby doopravdy

Na papíře má Venezuela zhruba 300–303 miliard barelů prokázaných zásob, což je asi 17 % celosvětového objemu a o něco více než Saúdská Arábie. Důležitým detailem je, že asi tři čtvrtiny tohoto zaznamenaného objemu tvoří extra těžká ropa z Orinockého pásu ve východní Venezuele. Jedná se o bitumenové ropy s hustotou API obvykle v rozmezí 8–14°, které jsou v podmínkách ložiska extrémně viskózní a mají vysoký obsah síry a kovů. Takže tvrzení „největší zásoby“ ve skutečnosti znamená „největší zaznamenané objemy velmi náročných těžkých a extra těžkých rop“.