Řada periferních ekonomik po letech návyku na levné peníze a na práci ve stavebnictví prochází bolestnými strukturálními změnami a schodek státního rozpočtu je až na případ Řecka pouze jeden ze symptomů nemoci. S&P i MMF správně říkají, že v takovou chvíli nemá smysl tlačit vlády technokraticky k co nejrychlejšímu vyrovnání státního rozpočtu. Takový přístup ale v pokračujících jednáních dál tvrdě prosazují Němci, kteří složitý problém zvyšujících se rozdílů v konkurenceschopnosti trivializují na otázku nízké disciplíny národních vlád. Stálý záchranný fond (ESM) proto Němci podporují pouze výměnou za tvrdší fiskální pravidla, která budou vypadat pěkně na papíře,ale v praxi budou v řadě případů těžko dodržitelná, což bude jen prohlubovat všudy-přítomný pocit frustrace.
 
Podle včerejších rozhovorů ministrů financí v Bruselu stále platí, že stálý záchranný fond ESM by měl fungovat od poloviny roku 2012 a postupně nahradit současný mechanismus (EFSF). Němci přes různé spekulace v tisku (článek Financial Times) i nadále odmítají tlak na navýšení kombinované síly fondů nad dohodnutých 500 mld. eur. To ukazuje rostoucí nechuť tří-áčkových zemí v čele s Německem platit další peníze za evropské periferie z kapes vlastních daňových poplatníků. Je to vidět i na ostrém postoji Bruselu k soukromým věřitelům (zastupovaných IIF), po kterých se logicky požadují větší oběti. Včera ministři financí shodili ze stolu návrh IIF na osekání řeckého dluhu s tím, že je nedostatečný. Rozdíly v pozicích ale již nejsou tak markantní. IIF chce u nově vydaných řeckých dluhopisů kupón (úrok) alespoň 4 % a Řecko podporované Bruselem nabízí 3,5 %. Pokud by k dohodě nedošlo, 20. března Athénám reálně hrozí neřízený bankrot.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny