Berlín chce po všech zemích dodržení původních rozpočtových závazků (tedy další vládní úspory), strukturální reformy a varuje před dalším uvolňováním měnové politiky ECB. Paříž naopak požaduje větší podporu poptávky, ať už skrze měnovou expanzi ECB nebo větší rozpočtové výdaje německé vlády. ECB by ráda viděla strukturální reformy ve Francii a Itálii a současně chce po Berlínu to samé co Paříž, protože má strach, že další tištění peněz bez jakékoliv rozpočtové expanze zkrátka nepřinese ovoce. Dlouhodobá inflační očekávání budou dál padat a především domácnostem a vládám, které splácejí vysoké dluhy, nebude rozhodně do zpěvu.
Vyhrocenou situaci mohou v nadcházejících týdnech přiostřit dvě události. Debata evropských ministrů financí nad problematickým návrhem francouzského rozpočtu na rok 2015. Paříž v tuto chvíli nehodlá ustoupit tlaku Evropské komise a Berlína a odsouvá cíl pro 3% schodek veřejných financí z roku 2015 na rok 2017. Za necelých čtrnáct dní budou také zveřejněny zátěžové testy a celková prověrka aktiv evropských bank. Tentokrát budou testy důkladnější a je pravděpodobné, že některé bankovní skupiny budou muset ještě shánět dodatečný kapitál. A aby toho nebylo málo, ECB bude mít opět práci s obhajováním svých politik. Včera začala před Evropským soudním dvorem bránit OMT (Outright Monetary Transactions).
Nelichotivé vyhlídky eurozóny bude muset do svých výhledů v nové prognóze promítnout i Česká národní banka. Na stůl se tak může vrátit debata nad dalším oslabením intervenčního kurzu.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
