Před 200 léty, 16.března 1815 začal výslech známého malíře – romantika Francisca dé Goya (1746 – 1828). Malíř měl především potvrdit, že je autorem obscesních obrazů nazvaných Nahá a Oblečená Maja. Dále měl malíř vysvětlit důvody svého konání, včetně jmenování případných objednavatelů obscénních kreseb.

Do dneška nevíme přesně, co Goya řekl. Za to víme s dostatečnou jistotou, že inkviziční výslech mu dělal starch. Víme také, že Maja se stala symbolem svobodomyslnosti prezentované chováním a v neposlední řadě také koncem erotické lži. To vše si dovolil držet ve své sbírce politicky nejmocnější muž tehdejšího Španělska, Manuel Godoy (1767 – 1851). Godoy se stal již ve věku 26 let vrchním velitelem armády a zbožňovaným kavalírem a dočasným milencem královny Marie Luise. Taková to byla doba zajímavá a plná talentů.

Koho zajímá Francisca dé Goya v literatuře, ten má možnost si prečíst román Lion Feuchtwangera nebo práce Ivana Nagela a další. Co má Goya společného s prezidentem Zemanem a jeho rozhodnutím jet do Číny na oslavy konce války s Japonskem?

Hned na začátku odpovědi musím vyjádřit svůj nesouhlas s nedávným názorem profesora Ruské státní humanitní univerzity Vadima Truchačeva, který byl zveřejněn ve Sputniku. Jeho názor mně inspiroval k tomuto příspěvku. Profesor Truchačev vyjádřil přesvědčení, že prezident Zeman ukázal USA a EU, kdo rozhoduje v Česku. Kéž by to byla všeobecně platná a zavazující pravda. Skutečnosti dokazují, že vše je v životě, především v ne akademickém, bohužel jinak. Co tím mám na mysli?

Úvodem jsem se zmínil o inkvizicí vyšetřovaném malíři a symbolech vyplývajících z jeho činnosti a konání a otázkách, na které měl odpovědět. V kontextu příspěvku věnovanému rozhodnutí prezidenta Zemana jet do Číny na oslavy konce války s Japonskem se nabízí analogie inkvizice, otázek a urážek z doby malíře Goya.