Textilní historie

Na Kraslicku se začala psát textilní historie v průběhu 18. století. Do té doby řada obyvatel pracovala především v rudných dolech. Od 17. století dolování v okolí Kraslic upadalo, což umožnilo rozmach původně lidových řemesel. Mezi nimi bylo i krajkářství a textilní průmysl. Mezi významné zakladatele textilní tradice ve městě patřili bratři Starckové(Štarkové). Ti postavili továrnu na krajky, výšivky a záclony. Národní podnik Krajka se nezabýval jen výrobou krajek, ale také tylu, prýmků, záclonovin a zboží podobného druhu, měl vlastní barvírnu, zpracování a úpravnu. Převážná část výroby z Krajky se vyvážela a jen necelých dvacet procent celkové výroby, například oděvních výšivek šlo na tuzemský trh. Podnik Krajka Kraslice získal řadu úspěchů na světových výstavách a veletrzích. Přispívaly k tomu i různé výrobní inovace a novinky. Jednou z nich to byla výšivka diolenu na silon. Světovou novinkou byla oděvní výšivka dělaná přízí novou barvící metodou. Jmenovalo se to Varikor. Krajka nabízela v kolekci 170 až 190 druhů záclon, 250 druhů výšivek a desítky druhů plyšů.

Dva roky po tzv. sametové revoluci byl podnik Krajka Kraslice přeměněn na akciovou společnost. V roce 1994 byla společnost privatizována a začaly existenční problémy, které trvají dodnes. V pěti závodech rozmístěných v Kraslicích, v Chodově a Aši, z nichž v největším závodě v Libavském údolí vyrábějícím záclony pracovalo 1200 pracovníků, většinou žen.

V kontextu tématiky doporučuji seznámit se s historií a současností obce Großschönau (v německém hornolužickém dialektu Grußschiene) v zemském okrese Zhořelec (německy Görlitz), v nejvýchodnější části spolkové země Sasko. V obci žije dnes přibližně 5 627 obyvatel, leží na soutoku Mandavy a Lužničky přímo na hranicích s Českou republikou, v těsném sousedství českého města Varnsdorf.

Tradice textilní výroby v Großschönau se datuje od druhé poloviny 17. století. V roce 1666 se bratři Friedrich a Christoph Langeovi z Großschönau vypravili do Holandska, kde se vyučili tkaní damaškových textilií. Po návratu do vlasti tuto výrobu zavedli ve své obci a založili tím tradici a export damaškového plátna, zejména ubrusů a prostírání - proslulým v celé Evropě. Je doloženo, že v roce 1834 díky výrobě damašku byla zajištěna obživa pro cca 3800 místních, což představovalo v té době tři čtvrtiny místní populace. Dnes v 21. století v Großschönau byly zachovány dva závody na výrobu textilií - damašku a froté. V budově tzv. Kupferhaus, sídli Německé muzeum damašku a froté. Stojí za návštěvu žákům, mladistvým i dospělým.