Před ní, jedním z prvních, kdo nabídl veřejně odpověď na otázku, byl americký romanopisec, básník, esejista, autor scénářů a divadelních her, Raymond Douglas Bradbury (1920 - 2012): Je tomu proto, že lidé jsou idioti…Lidstvu byly dána možnost si osvojit Vesmír, a ono se chce zabývat konzumem piva a sledovat seriály. Autor citátu říkal o svém vzdělání: Knihovny mě vychovaly. Nevěřím na vysoké školy a univerzity. Věřím v knihovny, protože většina studentů nemá žádné peníze. Dokončil jsem střední školu v období krize a neměli jsme žádné peníze. Nemohl jsem jít na vysokou školu, tak jsem chodil do knihovny tři dny v týdnu po dobu 10 let .

K nejznámějším dílům Bradbury, které napsal v knihovněPowell Library při UCLA, ve které si mohl pronajmout psací stroj , patří román 451 stupňů Fahrenheita (1953). V románu, který přeložili do češtiny Jarmila Emmerová a Josef Škvorecký (1957) popisuje Bradbury antiutopickou vizi budoucnosti. V ní vítězí technokratická a povrchní kultura masových médií nad přemýšlivou společností uznávající hodnotu knih. Lidé v této společnosti se již o sebe vzájemně nezajímají, a dokonce ztratili schopnost myslet. Namísto toho utíkají do virtuálního světa hédonického vzrušení. Děj knihy se odehrává v hektické budoucnosti, podobné naší době. Ta je charakterizována neustálým spěchem, většinou za zábavou; lidé nemají čas ani chuť číst knihy a starat se o něco jiného než o vlastní potěšení. Zájem o literaturu postupně upadá, knihy jsou posléze oficiálně zakázány a ničeny. Pro ty čtenáře, kteří román nečetli, uvádím, že hlavním hrdinou je požárník Guy Montag. Požárníci však v této době nejsou těmi, jež požáry hasí. Domy se vyrábějí z ohnivzdorných materiálů a požárníci nemají co na práci. Začínají dělat pravý opak své původní práce. Vyhledávají vlastníky knih a vypalují jejich knihovny, často i celé domy. 451 stupňů Fahrenheita (232,8 °C) je teplota, při které se papír vznítí a hoří , proto mají požárníci ve znaku číslo 451.

Nelze než souhlasit s Bradbury, protože kapitalismus ve své původní a také současné formě vyzívá občany k realizaci svých snů. Svobodný trh a demokracie (prý) dovolují realizovat vše, stačí pořádně přiložit ruku k dílu. Kdo při realizaci není šťastný, nechce být (prý) opravdu šťastným. Tak jednoduché je to (prý). Život mě ale neustále učí a potvrzuje, jaký nesmysl představují, kapitalistická výzva a s ní spojené mýty. Dnes jsem šťastný, ne díky kapitalismu, ale díky vnitřní svobodě. Jak jsem se k ní dostal, není předmětem příspěvku. Pro velice zvědavé uvádím jenom, že to nebylo cestou korupce, uplácení, zrady osobního přesvědčení a omezených znalostí, ale cestou vedoucí k pochopení staré indiánské pravdy: Snaž se být moudrým, a ne znajícím. Znalost, je minulost, moudrost, je budoucnost.