Nedělám si nárok, že rozmyšlení bude pro mnohé čtenáře akceptovatelné. Již z toho důvodu, že příspěvek má omezený prostor a schopnost průměrného čtenáře se koncentrovat a dát do souvislosti dění je prý, podle výzkumu odborníků, pouhých deset minut.

Stalo se prý na jedné rádoby mírové konferenci, že jeden delegát tvrdě vyžadoval splnění polských požadavků. Vzhledem ke složení účastníků jednání mu přišel jako vhodný následující argument: Když Polákům nedáte, co požadují, budou velmi nespokojeni, povstanou a udělají pogrom. Jeden účastník se polekal a byl připraven k ústupkům. A když jim vyhovíme? Delegát se zarazil. Budou velmi spokojeni…budou mít radost…opijí se…a…a…bude pogrom. Tak uvádí Jan Schneider ve své nedávno vydané knize „Štein Schneiderova sbírka vtipů na židovský způsob“ jeden z mnoha vtipů na straně 368.

Nic proti Polákům, nic proti Židům, nic proti nikomu, kdo je způsoben k pogromu, nebo kdo může být obětí pogromu, jen když bude vládnout spravedlnost. Skutečností je, že Polsko a všechny jeho vlády, včetně té současné, byly a budou i nadále konfrontovány s restitučními nároky, politickým modelem tzv. Mezimoří pod vedením Polska, role tzv. „nárazníkového státu“ a podobných. Na druhé straně se Polsku nabízí příležitost ohlásit nároky na kus se rozpadající Ukrajiny, jehož první část již byla ohodnocena „odborníky“ na cca 5 miliard USD. V zakalené vodě vždy byla a je šance na úlovek ryby větší, než ve vodě čisté.

Kalení vody přispívá podle svých možností USA. Ty vnímaly starou vládní gardu Občanské platformy (PO) jako pruskou kliku a vnímají současnou vládní gardu jako hlídacího psa amerických zájmů ve střední Evropě, schopného současně hlasitě štěkat směrem do Moskvy a Bruselu. Kalení vody přispívá i Evropská unie. Pod úderem migrační, ekonomické, finanční, a podle některých odborníků i demografické krize, se EU postupně „rozsýpá“ a nabízí tím Polsku možnost se vidět jako „přirozený vůdce Střední a Východní Evropy“. Předběžným výsledkem je polský pokus spojit proti Rusku Českou a Slovenskou republiku, Maďarsko, Litvu, Rumunsko a další. Na druhé straně nabídky EU je dohled EK nad Polskem, ztráta podpory SRN a odkaz od výmyslů sociálního inženýrství, jako „děkuji“ za volební podporu církve PiS.

V kontextu napsaného a mnohými autory na téma zveřejněného, včetně Stratfor, si dovoluji napsat, že z trojice gard schopných vládnout Polsku zůstává ve hře, ať se to líbí, nebo ne, na prvním místě gerontologická garda americko – židovská, na druhém pruská. Ruská garda prohrála, nebo se stáhla do stínu dění. V tomto hodnocení situace se nachází léta trvající uvedené restituční nároky proti Polsku. Ale i klíčová otázka Co je pro Polsko, EU, a tím i ČR, výhodnější?“ a nabízející se odpovědi, mající vztah k názvu příspěvku.