V krátkém příspěvku se pokusím zformulovat jednu z mnoha možných odpovědí s pomocí starých, ale osobně prověřených znalostí a zkušeností psychologie.

Lpět na získané pozici v systému moci, nebo se k ní dostat za každou cenu, není ojedinělý ani nový fenomén. Nové na fenoménu je jeho inflační charakter. Co to znamená? Odpověď zní: V minulosti byly požadavky na demisi, odstoupení nebo zřeknutí se pozice či moci v menším počtu. Ten se v posledních desetiletích na základě korupce, znalosti síly a vlivu networkingu (v systému moci), nízké kvalitě požadavků na profesionální loajalitu (zaměňovanou loajalitou k organizaci, tzv. spojenectví apod.) a charakterů tzv. nezaměnitelných, podstatně zvýšil. Současně klesla úspěšnost žalob a stěžování občanů a počet soudních rozsudků s trestem.

Práh pro odstoupení a zřeknutí se pozice či moci se zvýšil, stává se modelem chování. To v konečném výsledku dovoluje zvyšovat zmíněný práh. Stručně formulováno: Odpovědnost se ředí, z řiditele se stal ředitel, zbytek odpovědnosti se deleguje (ne)voleným a neznámým osobám (viz Brusel). Výsledkem je mnohem riskantnější a bezohlednější jednání nevolených a slepá víra v nadnárodní řešení problémů. Tato chiméra nic nevyřeší. Experimenty ukázaly, že pokud dostanete na ulici infarkt, je mnohem pravděpodobnější, že se vám spíše dostane pomoci, když bude na ulici pouze jeden člověk, než kdyby jich tam bylo pět.