Paradoxní pravdou totiž je, že zatímco česká inflace přestřeluje inflační cíl a peněžní trh je a ochoten si připustit, že ČNB bude muset na tento vývoj již brzy opět reagovat zvýšením oficiálních úrokových sazeb, tak dlouhodobé korunové úrokové sazby více méně stagnují. Jinak řečeno české výnosové křivky, resp. rozpětí mezi dlouhodobými a krátkými tržními sazbami klesá. Proč je to zvláštní a mělo by nás to v jistém smyslu i znepokojovat?

Sklon výnosové křivky, a zde je třeba se obrátit na americká data, která jsou historicky nejdelší, je totiž jedním z nejlepších tržních předstihových indikátorů recese. S tím jak trh větří recesi, klesají nejen dlouhodobá inflační očekávání, ale i reálná úroková sazba, takže dlouhodobé úrokové sazby klesají, zatímco ty krátkodobé jsou ještě nahoře, neboť centrální banka bojující s odcházející konjunkturou a inflací je drží svojí politikou ještě vysoko. Výsledkem je, že rozpětí např. mezi desetiletou a dvouletou sazbou se blíží nule, či dokonce padá do záporných hodnot. Nejde však jen o falešný tržní signál. Takto definovaný sklon americké výnosové křivky dokázal správně předpovědět sedm posledních amerických recesí. Náš jednoduchý model, založený na sklonu výnosové křivky (viz: https://bit.ly/2KNYql3), například říká, že pokud rozpětí desetiletého a dvouletého amerického vládního dluhopisu spadne na mínus 16 bazických bodů, pravděpodobnost americké recese vzroste na 51 % v horizontu 19 měsíců.