Soudě z reakce eura či dluhopisových trhů v eurozóně, pro finanční trhy zjevně tato informace nebyla tak ohromující zprávou, jako když se schylovalo k obdobnému snížení ratingu Francie na počátku roku ze strany agentury S&P.

Jestliže jedno vysvětlení poklidné absorpce snížení ratingu může plynout z toho, že něco takového již bylo trhy očekáváno, pak druhé zdůvodnění může směřovat k argumentům a atmosféře, do kterých bylo snižování ratingů zarámováno. Zatímco v případě prvního snížení ratingu (ze strany S&P) bylo v pozadí cítit vrcholící dluhově-bankovní krizi, která začala ohrožovat i země patřící k (bezpečnému) jádru měnové unie, pak tentokrát je redukce ratingu postavena kritice dlouhodobých trendů - konkrétně růstového modelu Francie.