Začněme ropou, v jejímž případě včera přilákaly pozornost zejména komentáře saúdskoarabského ministra pro ropu Naimiho. Ten využil každoročního setkání hlavních postav ropného průmyslu v Houstonu a uvedl, že Saúdové rozhodně neplánují snižovat svou produkci. Poměrně na rovinu se vyjádřil, že k nastolení rovnováhy na trhu musí přispět ti producenti, kteří nejsou schopni produkovat ropu při současných cenových úrovních se ziskem. Naimi sice uvedl, že stále stojí o dohodu na zafixování produkce na současných úrovních, ta se však stále nachází bez opory na straně Íránu. Jen pár hodin před Naimiho vystoupením označil dohodu Saúdů, Ruska a spol. íránský ministr pro ropu Zanganeh za “směšnou”. Není proto divu, že cena ropy včera propadla asi o 4 %. Aneb cesta k rovnováze na trhu bude trnitější, než se optimisticky zdálo minulý týden po schůzce v Kataru.

Přejděme nyní k Fedu, neboť včera vystoupili další tři zástupci vedení centrální banky. Vedle druhého muže FOMC Fischera to byl jeden hlasující a nehlasující člen FOMC, resp. Kashkari a Kaplan. Ani jeden z uvedených pánů netlačil na pilu tak, že by to vypadalo na zvyšování úrokové sazby. Pokud jde o nevlivnějšího Fischera, tak ten sice bagatelizoval dopad výprodeje rizikových aktiv na americkou ekonomiku, ale jedním dechem dodal, že ještě nižší míra nezaměstnanosti a ještě vyšší inflace jí neublíží. Sečteno a podtrženo, pokud by Fischer & spol. chtěli dát světu signál, že FOMC se chystá 16. března zvýšit úrokové sazby, tak to neučinili. Neboli viděno či spíše vyslyšeno čistě z rétoriky vedení Fedu se zdá varianta, že by FOMC zvýšil v březnu opět úroky, jako krajně nepravděpodobná a to i za předpokladu, že by únorové statistiky z amerického trhu práce byly excelentní.