K třebíčským betlemářům patřil můj strýc Květoslav Syrový (1922 – 1997). První vlastní betlém si postavil v roce 1946. Tvořil do konce života, ale věděli o tom jen jeho blízcí a hrstka přátel. Koncem osmdesátých let mně poskytl kopii betlemářských vzpomínek:

Květoslav Syrový vypráví

V třicátých letech, vždy před Vánocemi, stavěl náš táta betlém. Maminka pomáhala, sestra a já jsme směli jen přihlížet. Nejdříve se stavěla "palanda". Na dva do zdi zatlučené háky táta pověsil tzv. kozy, na ně přibil prkna, pak kratší prkénka, různě přizpůsobená, aby bylo možné udělat tvar kopečků. Konstrukci doplnil nastříkaným papírem, zmačkaným do podoby skal. Nakonec nakladl mech, a betlém byl hotov. Zatím ovšem bez figurek. Ty táta rozmísťoval až několik dnů před Štědrým dnem. Nahoře betlém uzavírala malovaná obloha. Za ní byly nastrkány jedlové chvojky. Jsou nejvhodnější. Dlouho voní a neopadávají.

Náš betlém byl dva metry dlouhý, s oblohou vysoký téměř metr a tři čtvrtě metru hluboký. Figurky měly zezadu nalepená dřívka, zespod zašpičatěná, aby šly vpichovat do mechu. Co jich jenom bylo: ovce, krávy, pastýři, smrky, palmy, všelijaké cizokrajné stromy podle fantazie betlemáře, který je maloval, a mnoho darovníků, nesoucích novorozenci nejrůznější drobnosti. Nahoře měla místo stavení městečka Betléma a několik hradů, uprostřed stála jeskyně se svatou rodinou. Na Tři krále otec přidával figurky tří králů a komonstva, královských družin. Figurky malovali různí třebíčští betlemáři. Pamatuji si, že na třech králích byla signatura C. Č. 1900. Jsou to iniciály známého tvůrce Cyrila Čelouda, syna Antonína Čelouda.

Maminka dělávala malinkatou vánočku, kterou položila do betléma proti jeskyni. Říkávala, že je pro Ježíška. Jako vzpomínku na maminku mívám dnes u svého betléma také miniaturní vánočku a návštěvníkům rád připomínám ten hezký maminčin zvyk. Živě si vzpomínám na krásné chvíle u betléma. Večer jsme rozsvítili svíčky, za okny se sypal sníh, pilinová kamna příjemně hřála a my jsme zpívali koledy. Světlo svíček ozařovalo spoře betlém, světnici vyplnily staré vánoční melodie. Tyto chvíle ve mně probudily chuť do betlemářské tvorby. Tehdy jsem namaloval první figurku – anděla, umístěného později nad jeskyní. Betlém stával u nás doma každý rok až do konce února. V sedmatřicátém roce si jej vzala zlínská teta. Potom jsme stavívali jen malinký betlém z tištěných figurek, prodávaných třebíčským knihkupcem Lorencem.