S koncem událostmi nabitých prázdnin, jen zdánlivě poklidného léta, znovu nenaplněné okurkové sezóny, se blíží zahájení ještě ostřejší, vyhrocenější a útočnější fáze předvolební kampaně.

Není náhodou, že politické strany se zveřejňováním programů spíše otálejí. Není nač spěchat. Nadcházející volby totiž o programu nebudou. Nepůjde v nich o klíčová témata současnosti, těm je lepší se vyhnout. Není korektní seriózně, důsledně a kriticky přemýšlet o již naneštěstí obecně přijímaných dogmatech – ať už se jedná o multikulturalismus a otázku masové migrace, o obětování prosperity na oltáři představ zelené ideologie, o doktrínu nekončící války a nikam nevedoucích sankcí, či o odevzdávání naší suverenity a rozhodovacích pravomocí do rukou nadnárodních uskupení. Prospěchářsky vyčkávat je bezpečnější než přiznat „skin in the game,“ tedy jasně deklarovat postoje a přijmout rizika s tím spojená.

Zpochybňovat soudobé narativy není součástí bontonu, není to zdvořilé. A běda těm, kteří si dovolí činit opak. S takovými opovážlivci představitelé dnešních elit ani nepolemizují a obratem je označují za xenofoby, proruské živly, popírače vědy a nepřátele jednotné Evropy. Právě takové nálepky zabraňují jakékoli racionální a smysluplné debatě a vedou ke skutečnosti, že volby nerozhodují věcné argumenty a „logos“ nýbrž všemožné absurdní zkratky a „pathos“ či pro současnou, samozvaně hodnotovou, vládu tolik příznačný „ethos“ a různé apely na jakousi slušnost a abstraktní vyšší morální principy.