Nová Strategie národní bezpečnosti Spojených států, která byla zveřejněna v minulém týdnu, není pouhým řečnickým cvičením, jak to bylo obvyklé za minulých prezidentů. Kde jsou ty časy, kdy komentátor musel štěpit chlup podél, aby z toho vytřískal nějaké vzrušení. Teď naopak neví, kam dřív skočit, protože svět se za Donalda Trumpa zásadně mění, nejvíc od konce druhé světové války.

Ne snad, že by se staronový prezident tak rozmách. Spíš jde o to, že si on a jeho tým všimli změn ve světě a začali je brát vážně. Pochopili, že na diktát kdekomu už nemají. „Dny, kdy Spojené státy podepíraly celý svět jako Atlas, jsou za námi.“ Nastoupily nové velmoci a nezbývá, než je respektovat.

Těžiště amerického vlivu bude znovu rozvíjeno hlavně na americkém kontinentu a vrátí se tak k zásadám stařičké Monroeovy doktríny. Jinými slovy, mocenský monopol chtějí USA zachovat aspoň tam. Nová strategie k tomu přidává „Trumpův dodatek“ zahrnující snižování migrace a potírání narkoteroristů, kartelů a dalších nadnárodních zločineckých organizací. K dalším strategickým úkolům tohoto dodatku patří zachování dodavatelských řetězců a přístupu ke klíčovým lokalitám (včetně ložisek vzácných zemin).

Když ponecháme domácí úkoly Washingtonu stranou, nejvíc nás zaujme změna přístupu k Evropě, Rusku a Číně. Pokud jde o Evropu, strategie nás nenechává na pochybách, že starý kamarád už není tím, čím býval. Sešel, a možná už se nesebere. V hospodářské oblasti je to zřejmé na první pohled: Podíl kontinentální Evropy na světovém HDP klesl ze 25 procent roku 1990 na současných 14 procent. Ale to není to nejhorší. Vidíme úpadek demokracie.

Dokonce i Mladá fronta Dnes zaznamenala pasáž ze strany 25 uvedené strategie: