Zpráva se netýká rozlohy území, které ovládá, ale početnosti jeho bojovníků. V Iráku a Sýrii prý bojuje v řadách Islámského státu možná více než třicet tisíc mužů a žen. Dřívější odhady CIA hovořily o deseti tisících členech.
Jak je množné, že se tak zásadně změnily údaje o bojových řadách Islámského státu? Jednak je to údajně tím, že tajné služby získaly v létě mnoho nových dat. A za druhé se islamistům díky jejich úspěšnému tažení do nitra Iráku podařilo získat mnoho nových bojovníků, kteří jsou motivováni obdivem k nové sebevědomé síle.
Jak silný tedy Islámský stát je? Dá se říci, že zatím byl na vzestupné tendenci a sílil. Obsazení rozsáhlých území v Iráku a už dřívější ovládnutí teritorií ve východní Sýrii mimo jiné poskytlo Iráckému státu možnost fungovat jako stát. Získal značné finanční zdroje, které jsou nezávislé na vnějších příspěvcích. Islámský stát vyváží ropu a vybírá daně a další poplatky. Také může odvádět muže ze sunnitských rodin do boje, což se pravděpodobně v nějaké formě už děje.
Je ovšem třicet tisíc bojovníků opravdu dostatečné množství na ovládání tak rozsáhlého území? Zaprvé jde o území rozsáhlé, ale v případě severní Mezopotámie jde hlavně o ovládnutí měst podél Eufratu a Tigridu, některých silnic, přístavů, vodních nádrží a ropných vrtů. I to však možná může dlouhodobě Islámský stát vyčerpávat. Zatím byli „manažeři“ Islámského státu velmi efektivní.
Na druhou stranu, například jen sama irácká armáda má statisíce příslušníků. Ovšem jen část z nich jsou muži, kteří jsou vycvičeni k přímému nasazení v boji. Od svých soupeřů z Islámského státu se samozřejmě také liší tím, jak jsou odhodlaní a motivovaní. V tomto smyslu jeden příslušník Islámského státu vydá za desítky řadových iráckých vojáků.
Islámský stát však není jedinou efektivní silou v oblasti. Velmi podobné údaje o počtu bojeschopných a dobře motivovaných mužích však se týkají i kurdských jednotek v severním Iráku, které se opakovaně dostávají do přímého kontaktu s Islámským státem. Kurdské jednotky jsou považovány za vůbec největšího soupeře sunnitských extremistů, ale také musí hájit rozsáhlé území a navíc byly dosud připraveny na boj v horách, a nikoli rozsáhlá střetnutí v poušti za pomocí těžké techniky.
Až desítky tisíc dobře vycvičených mužů jsou schopni nasadit třeba i vůdcové Hizballáhu, libanonského šíitského hnutí, které by v případě rozšíření bojů do Libanonu byly předním soupeřem sunnitského Islámského státu. Takový vývoj nelze vůbec vyloučit a celý konflikt by tím získal zcela jiné rozměry. Pokud tedy budeme srovnávat Islámský stát s tímto hnutím, nemusí být nový vládce syrsko-iráckého pomezí tak silný, jak se zdá. Je tedy třeba i zvýšené odhady početnosti bojových řad Islámského státu hodnotit v kontextu.
Islámský stát však nepochybně je velmi schopnou silou, přičemž zdroje jeho síly nejsou zcela odhaleny. Je pravděpodobné, že zatím neodkryl všechny své karty. Spekulace o tom, že některé státy se podílely na jeho vzniku, vyzbrojení a vycvičení, nelze odložit jako jednu z mnoha konspiračních teorií, kterými se Blízký východ hemží.
Je také možné, že Islámský stát nakonec podlehne tomu, co mu na začátku dalo sílu – totiž že se rozpadne koalice islamistů, dobrodruhů, některých arabských kmenů a bývalých Saddámových důstojníků. Jejich zájmy se totiž v určitý okamžik rozejdou, tak jako se dočasně sešly. Tento okamžik může být blízko. Proto jeden analytik přirovnal Islámský stát k tykvi. Může vyrůst přes noc, ale po dalším dni z ní nic nebude. Pak se může ukázat, že třeba taková Al-Káida je mnohem trvalejší rostlinou.
Totéž se však dá říci i o druhé straně. Obamova strategie, kterou ohlásil v noci na čtvrtek, závisí na spolupráci mnoha regionálních spojenců. Američané chtějí jen bombardovat, cvičit a radit, nikoli obsazovat území. To musejí dělat jiní.
Ministru zahraničí Kerrymu se z arabských zemí podařilo vymámit jen příslib spolupráce, ale ne závazný plán na společnou akci. Irácká vláda teprve má přijít se svými vstřícnými kroky vůči tamním sunnitům. Turecko, zcela klíčová země a člen NATO, dokonce ani nepodepsalo společnou deklaraci a odmítá poskytnout svá letiště pro bombardování islamistů.
Nejasná je spolupráce s Íránem, Západ se také nechce zaplést se syrským režimem. Vesměs jde o země zásadně ohrožené Islámským státem, ale ani současný děs z šíření nového typu džihádismu nepřekryl jejich velmi odlišné zájmy.
Ty se pak projeví ještě mnohem více, až bude Islámský stát poražen. Nezmizí ani syrská občanská válka, soupeření Saúdů a Íránců nebo přítomnost jiných islamistických skupin podporovaných i ze států, které dnes volají po boji s Islámským státem.
Až bude území na hranici Sýrie a Iráku osvobozeno od Islámského státu, pak se teprve ukáže, že nejtěžší je vyhrát mír. Uchazečů o pozici vítěze bude mnohem více než současných uchazečů o boj proti islamistům.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
