Klade však také důležité otázky: Například tu, proč je pro někoho příslib života v náboženské diktatuře tak lákavý?
Jedna z nejzákladnějších odpovědí je, že Islámský stát nabízí dvě věci, po kterých touží většina mladých lidí: Pocit sounáležitosti a pocit, že se podílí na něčem velkém a smysluplném.
Podle výzkumů myšlení lidí, kteří se vydali do Sýrie bojovat po boku Islámského státu nebo jiných ozbrojených hnutí, hrála potřeba pevné identity k těm nejdůležitějším.
Například otec jednoho z mladých rekrutů, kteří se přidali k libyjské organizaci Ansar Šaría, chtěl rozumět, co jeho syna vedlo k takovému rozhodnutí.
Začal proto chodit na islamistická shromáždění a zjistil, že nejsilnějším motivem jejich účastníků byla emoce, kterou popsal jako „sbratření“.
Vedle pocitu přináležitosti k imaginární velké rodině hraje roli specifická pseudonáboženská ideologie.
Řada mladých muslimů zejména na Západě má pocit, že se nejen nesžili s okolní společností nebo že je tato společnost nepřijala, ale také že tato společnost jim nenabízí ty hodnoty, které oni považují za důležité.
Analýza obsahu různých twitterových, facebookových a emailových vzkazů ukazuje, že mladí muslimové, kteří odešli do Sýrie, demokracií a svobodou v té podobě, jak ji zažili doma, pohrdají nebo si jí přinejmenším necení.
Za svobodu považují právo nosit hidžáb, a ne moci nahlas říkat, co si myslí.
Jiná věc samozřejmě je, zda svůj pohled nepřehodnotí poté, co už žijí na území kvazistátu, který se sice údajně řídí šaríou, ale také nenabízí věci, které pro lidi narozené v Británii nebo Francii byly obyčejné jako vzduch, včetně svobody projevu a pohybu.
Říkáme-li, že se řídí ideologií a že Islámský stát se řídí šaríou jen údajně, není to náhoda. Islámský stát totiž v tomto smyslu opravdu není islámský s malým „i“.
Nejen jeho evropští obdivovatelé, ale ani jeho vůdcové nejsou zvláštními znalci islámu, a jak vyplývá z výpovědí lidí, kteří byli v jeho zajetí, náboženství není u většiny z jeho členů nejdůležitějším motivem.
Roli tedy může hrát nejen ona idea sbratření, nebo snaha nějak vyřešit svůj život, ale také v podstatě jen psychologicky a politicky vysvětlitelná touha po dokonalosti již zde na zemi.
Tuto ideologii dnes najdeme na internetu spíše než v mešitách. Jak se ukazuje, snaha regulovat dění v islámských centrech není zcela účinné. Sami imámové někdy říkají, že nemohou odradit mladé lidi od džihádismu, protože ti do mešity nikdy nepřijdou.
Tři britské dívky, které se vydaly do Sýrie, byly zradikalizovány právě po internetu.
Propaganda Islámského státu je střižena přesně na způsob myšlení a vnímání těchto mladých lidí a ukazuje se, že je dosti účinná – její sofistikovanost přitom rychle vzrostla.
Je rychlejší, naléhavější a působivější. První videa Islámského státu také byla zcela amatérská, například poslední drastická videa poprav už mají zcela profesionální úroveň a promyšlenou stavbu.
A s tím souvisí poslední poznámka. Do Islámského státu míří lidé za zcela soukromými osobními potřebami – včetně přístupu k zotročeným ženám nebo prostě ze sadismu, který lze uplatnit třeba na bezbranných zajatcích.
Určité procento lidí se sklony ke krutosti se vyskytuje v každé lidské skupině. Islámský stát je pro některé z nich nejsnadnějším způsobem, jak svou zvrácenost beztrestně naplnit.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
