Jak se pro izraelské noviny vyjádřila řada stávajících a bývalých politiků nebo diplomatů, americké odposlouchávací aktivity považují za přirozenou součást pravidel hry, o kterých všichni zúčastnění předem vědí. Pobouřenou evropskou reakci tedy považují za přehnanou nebo předstíranou. Izraelští státníci ani nevznášejí otázku odposlouchávání ze strany NSA ve svých rozhovorech s Američany a nic na tom nezměnila ani vlna odhalení rozpoutaná Edwardem Snowdenem.
Panuje prostě jakási nevyslovená shoda, že tak se věci prostě mají i mezi přáteli, pokud jde o takové věci jako je národní bezpečnost. Izraelci dokonce dávají najevo pochopení pro to, že jejich aktivity Američany zajímají, a to více než aktivity evropských spojenců. Izrael je země, která občas vede války a navíc se stále hovoří o možné izraelské operaci proti íránským jaderným zařízením. Podle Izraelců je logické, že Američané by o takovém útoku chtěli vědět co nejdřív. Odposlouchávání nevnímají ani jako urážku, ani nehovoří o ohrožení izraelské národní bezpečnosti. Zároveň Izraelci dávají najevo, že mají větší sebedůvěru než Evropané ohledně své schopnosti americké záměry překazit.
To celé zapadá do obrázku, který nabízí britský Guardian. Podle informací tohoto listu se evropské země ve skutečnosti pokoušejí o totéž jako Američané, a to dokonce ve vzájemné kooperaci. Německo, Francie, Švédsko, Španělsko a Nizozemsko prý pracují na společném sledování mezinárodní internetové komunikace a spolupracují i s dalšími státy, včetně Británie.
Britští experti prý byli příjemně překvapeni výkonností německých kolegů a jejich schopnosti proniknout do sítě - což poněkud mění obraz překvapeného Německa rozhořčeného nad sledováním kancléřky Merkelové. Také Francii Britové chválili za efektivnost i za spolupráci s nejmenovanou telekomunikační společností, tedy opět něco, co je dnes předhazováno některým americkým firmám. Přitom paradoxně právě Berlín a Paříž patří k největším kritikům americké NSA a k nejhlasitějším zastáncům toho, aby se Amerika a Evropa zavázali k omezení vzájemného odposlouchávání.
Vraťme se však k tomu, že Američané více než Evropany sledovali Izraelce, kterým to, jak se zdá, nepřipadá nevhodné, nebo přinejmenším nečekané. Sami Izraelci tvrdí, že oni dnes v Americe žádnou špionážní činnost neprovádějí. A to už od aféry Američana Jonathana Pollarda, jenž je už téměř třicet let v americkém vězení za předávání citlivých informací Izraeli. Zároveň ovšem Izrael může těžit ze vzájemné dohody, která vznikla právě v souvislosti s Pollardovou aférou.
Izrael má totiž přístup k řadě informací, které s nimi Američané sdílejí. Jsou to informace netříděné, což sice klade na izraelské experty větší nároky, ale zároveň obsahují řadu údajů, které pro sebe Izraelci vyhodnotí sami. Krom toho obsahují informace o amerických občanech, pokud vstoupí do kontaktu se sledovanou osobou. Mají ovšem za povinnost „minimalizovat uchovávání osobních dat“. Spolupráce s Amerikou dává Izraelcům velkou výhodu proti Evropanům, kteří takovou dohodu s Amerikou nemají - a místo toho se nyní snaží odposlechy spíše omezit, čímž ovšem možná nadělají větší škodu na cílech, kvůli kterým se špionážní agentury zřizují.
Izraelci tedy jsou jak terči, tak i podílníky americké odposlouchávací a sledovací horečky. Ovšem protože nyní se americké aktivity dostaly na mezinárodní přetřes a Washington je v defenzívě, Izraelci pravděpodobně zesílí svůj tlak na Ameriku, aby Jonathana Pollarda po desítkách let konečně propustila. Pollard totiž nedělal nic jiného, než třicet pět tisíc zaměstnanců NSA dělá každý den za slušný plat, důchodové zabezpečení a státní zdravotní pojištění.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
