Američané oslavili 250 let své země. Evropanům to připadá komicky málo, nicméně Američanům to zjevně stačí. Z České republiky na to nepohlížíme úplně nadšeně, protože uspořádání založené na americké dominanci je pro nás relativně nevýhodné. Zdůrazňuji slovo „relativně“, protože si lze představit mnohem horší možnosti. Třeba německou dominanci Evropy nebo (ještě hůře) Evropu podléhající Teheránu či Dauhá.

Je to vlastně paradox. Pokus vytvořit nejsvobodnější a lidsky nejpřívětivější část západního světa skončil přesným opakem. Nikde v západním světě nenarazíte na tak křiklavý rozpor mezi realitou a ideály, které plní veřejný prostor, jako v USA.

Úplně přesně ale včera nebylo výročí založení USA, nýbrž výročí vydání Deklarace nezávislosti. Neuvěřitelně silný text, vlastně jeden ze zakládajících dokumentů moderního západního světa. Když jsem před časem překopíroval úvodní odstavce na svůj facebookový profil, nadávali mi lidé, že šířím komunistickou propagandu. Skutečně, všimli jste si třeba, že mezi základními občanskými právy tam vůbec není zmíněno soukromé vlastnictví?

Ale nejde ani tak o slovíčka jako o celkovou filozofii dokumentu. Tisíce let předtím státnost znamenala, že někdo dokáže ovládnout území, ubránit je proti všem konkurentům a prosadit na něm poměry podle své vůle. Když ho spravuje moudře, země prosperuje, lidem se daří, celkové daňové výnosy jsou vysoké a stát dokáže financovat bezpečnostní síly tak, aby ubránil své území nebo ho dokonce ještě rozšířil. Když to dělá špatně, země chudne, daňové výnosy se snižují, nakonec režim není schopen se financovat, což zpravidla znamená i katastrofu pro obyvatele.