Autory trojího atentátu na plynovod byli separatisté z řad Balúčů. Tento několikamilionový národ obývá největší, ale jednoznačně také nejchudší a nejvíce zanedbávané provincii součastného Pákistánu. Přitom Balúčistán je bohatý na fosilní paliva i kovy, ale z těch mají prospěch jiní a jinde – například na mnohem bohatším severu země, kam poškozené potrubí vede, a kde nedostatek plynu zkomplikuje jak topení, tak i průmyslovou výrobu. 

Balúčové se se svým postavením nechtějí smířit a vedou proti pákistánskému státu, který je v rukou zejména paňdžábské elity, čím dál odhodlanější boj. Krátce před poškozením plynovodu také separatisté zabili dva bratry působící v provládní milici a s nimi i jejich rodiny, včetně dětí. Konflikt balúčských separatistů s armádou a provládními jednotkami si vyžádal tisíce mrtvých a vede se velmi nevybíravými prostředky na obou stranách. 

Někteří ze separatistů se neštítí unášet lidi nebo zabíjet ty, které považují za cizí osadníky, zejména z řad šíitských Hazárů, ale i některých Paštunů. Provládní síly zas praktikují metodu „zabij a pohoď“, a tak se za poslední léta objevují při silnicích mrtvá, často zohavená či zmučená těla těch, které provládní síly nebo armáda unesli, zabili a pak už jen ponechali psům.