Jan Frank: Válková může být ombudsmankou

14.01.2020 17:55

Helena Válková, profesorka kriminologie a někdejší ministryně spravedlnosti dle mnohých neochvějně kráčela k vrcholu kariéry, funkci veřejného ochránce práv. Tento stav, odvozený od nominace Válkové prezidentem republiky, trval přesně do chvíle, kdy se minulý týden v médiích objevil článek s názvem „Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou“.

Jan Frank: Válková může být ombudsmankou
Foto: Hans Štembera
Popisek: Helena Válková

Po publikaci, zdá se, je s kandidaturou amen, ale rovněž tak s pověstí Heleny Válkové. Budeme-li brát causu jako určitý znak dneška, něco, co se může stát každému, je tu důvod navíc se Válkové zastat.

Porozumění textu

Nařčení Válkové, spojené z úst prakticky všech kritiků s názorem, že by neměla obsadit funkci ombudsmanky, stojí na dvou pilířích. Zaprvé: podílela se na šikaně disentu, zadruhé: spolupracovala s někdejším stalinistickým prokurátorem Josef Urválkem. Důkazem pro první díl viny je na Info.cz otištěný a duem Válková Urválek podepsaný článek z roku 1979 v časopise Prokuratura. Vyvodit z desetistránkové, velmi kvalitní (na svou dobu) a politicky prakticky zcela neutrální odborné studie závěr, že jeden z autorů šikanoval disent, je nejen zcela nesmyslný a naprosto lživý konstrukt. Ale také buřt pro průměrného advokáta.

Ponechme stranou, že o Válkové není známo, že by byla u STB, VB nebo prokurátorkou, nýbrž výhradně vědeckou pracovnicí. Pokud jde o článek, jde o analýzu funkčnosti a aspektů institutu tzv. ochranného dohledu, v němž zcela absentuje jakákoli narážka na disent konce 70. let v ČSSR. Ze 100 % textu je zjevné, že se jedná o běžnou kriminologickou studii pojednávající o recidivistech, ne „politických“. A chceme-li v ní hledat ideovou tendenci, pak jedině takovou, která dokresluje odbornost Válkové (případně Urválka): „Příslušníci VB jen zřídka využívají možností zmírnit OD (ochranný dohled) osobám, které po delší dobu prokazují svým chováním a prací výrazné zlepšení“. Na jiném místě text kriticky hodnotí příliš časté návštěvy příslušníků VB v domácnostech osob s OD. Formálně se měly konat 1 x měsíčně.

Líbil se článek STB?

Právě snaha humanizovat jednání příslušníků VB je jedním z významných vyznění celého textu. Bylo něco takového v zájmu STB, která OD využívala proti disidentům? Ti budeme-li se bavit o těch, kteří v dané době měli OD nařízen, tvořili asi jedno procento ze všech tehdy studií zmíněných případů využití OD. Pokud tedy Helena Válková něco tvořila s mužem, který poslal na smrt Miladu Horákovou a v roce vydání článku spáchal sebevraždu, určitě to nebyla šikana disentu, spíše naopak. Bylo by dobré si uvědomit i souvislost mezi kontinuitou podstatných prvků OD a tzv. probačního dohledu v současnosti. Je-li Vám soudem nařízen, také Vy musíte probačního úředníka pustit do své domácnosti.

Ve vědeckých ústavech, vlastně na všech pracovištích, existují společné úkoly a různé pracovní skupiny, jimž někdo zadává úkoly a práci. Někdy samozřejmě vznikají i spontánně. Netuším, a ani mě nezajímá, zda Válková kamarádila s Urválkem, zda a v čem s ním souhlasila, či zda se jí hnusil. Zda věděla, kým je, není ani moc podstatné. Měli společné téma, společný pracovní úkol, totiž výzkum, ne společný život a zásluhy. Měla spolupráci s ním odmítnout, nebo použít pseudonym? Bylo na konci 70. let něčím výhodné spojit se právě s Urválkem? Kdo jiný než právník má být schopen právě takového věcného odlišení sféry soukromé a formální? Že vynesu koš se Stalinem, je přeci něco úplně jiného než například Anticharta.

Vedle všech těchto věcí by bylo dobré si uvědomit i „informační mechanismus“ celé causy. Pochopitelně za ní nestojí nikdo jiný, než stále vlivnější a otevřeně politická lobby z líhně a okruhu Ústavu pro studium totalitních režimů (pánové Blažek a Schovánek). Přesněji řečeno, někteří jeho bývalí členové, kteří se za bezprecedentní mediální pozornosti stali něčím jako českými „Wiesenthaly“. Takové právo jim upřít nelze, snad je i dobré některé věci vědět, ale je smutné se dívat na až úděsnou bezbrannost těch, které dostihnou. A na absenci jakéhokoli zastání. Od těch urválkovských 50. let to zas tak daleko není.

Jan Frank
předseda OS Za branou, historik

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Antonín Rašek: Problémy a pozitiva České televize a Českého rozhlasu

11:07 Antonín Rašek: Problémy a pozitiva České televize a Českého rozhlasu

I přes jejich kritiku jsou nezávislá veřejnoprávní média pro společnost demokratického státu a jeho …