Po publikaci, zdá se, je s kandidaturou amen, ale rovněž tak s pověstí Heleny Válkové. Budeme-li brát causu jako určitý znak dneška, něco, co se může stát každému, je tu důvod navíc se Válkové zastat.

Porozumění textu

Nařčení Válkové, spojené z úst prakticky všech kritiků s názorem, že by neměla obsadit funkci ombudsmanky, stojí na dvou pilířích. Zaprvé: podílela se na šikaně disentu, zadruhé: spolupracovala s někdejším stalinistickým prokurátorem Josef Urválkem. Důkazem pro první díl viny je na Info.cz otištěný a duem Válková Urválek podepsaný článek z roku 1979 v časopise Prokuratura. Vyvodit z desetistránkové, velmi kvalitní (na svou dobu) a politicky prakticky zcela neutrální odborné studie závěr, že jeden z autorů šikanoval disent, je nejen zcela nesmyslný a naprosto lživý konstrukt. Ale také buřt pro průměrného advokáta.

Ponechme stranou, že o Válkové není známo, že by byla u STB, VB nebo prokurátorkou, nýbrž výhradně vědeckou pracovnicí. Pokud jde o článek, jde o analýzu funkčnosti a aspektů institutu tzv. ochranného dohledu, v němž zcela absentuje jakákoli narážka na disent konce 70. let v ČSSR. Ze 100 % textu je zjevné, že se jedná o běžnou kriminologickou studii pojednávající o recidivistech, ne „politických“. A chceme-li v ní hledat ideovou tendenci, pak jedině takovou, která dokresluje odbornost Válkové (případně Urválka): „Příslušníci VB jen zřídka využívají možností zmírnit OD (ochranný dohled) osobám, které po delší dobu prokazují svým chováním a prací výrazné zlepšení“. Na jiném místě text kriticky hodnotí příliš časté návštěvy příslušníků VB v domácnostech osob s OD. Formálně se měly konat 1 x měsíčně.