Smíšené pocity proto, že kdyby někdo po historickém úvodu zmeškal první polovinu projevu, nabyl by asi z té druhé dojmu, že jde o proevropský projev, ve kterém britský premiér tvrdě hájí Evropskou unii a výhody členství Británie v ní a poté, co mu bylo vnuceno referendum, hodlá zuby nehty bojovat za jeho kladný výsledek, tedy za setrvání v unii. Nebylo tomu ovšem tak, neboť Cameron ono referendum sám naplánoval, i když až po příštích parlamentních volbách v roce 2015 – pokud je ovšem jeho konzervativní strana vyhraje – a pak by se konalo až někdy v roce 2017. Mezitím on ovšem doufá, že unie bude tak rezolutně pokračovat v reformách, že pro něj bude opravdu imperativem za další členství Británie tvrdě bojovat.

V onom historickém úvodu Cameron prohlásil, že první cíl Evropské unie, udržení míru, byl dosažen a ,,je třeba vzdát hold všem těm v unii, kteří toho společně s NATO dosáhli‘‘. Nyní, pokračoval Cameron, je hlavní cíl unie jiný a je jím zajištění prosperity. V těchto souvislostech je ovšem v zájmu Evropy klást tvrdé otázky, neboť my všichni dnes stojíme tváří v tvář třemi velkým výzvám, řekl. První je, že problémy eurozóny přinášejí zásadní změny v Evropě. Druhou, že vznikla krize evropské konkurenceschopnosti, s tím jak se rozvíjejí další země světa a třetí, že vznikl příkop mezi Evropskou unií a jejími občany, který se v posledních letech dramaticky zvětšuje. Ten příkop reprezentuje nedostatek demokratické zodpovědnosti, který je velmi akutně pociťován právě v Británii.

Cameron pak vysvětlil, že roste frustrace z toho, že unie je vnímána jako něco, co je lidem nařizováno, místo toho, aby jednala jejich jménem a tento pocit je posilován všemi těmi řešeními ekonomických problémů a pokračoval: ,,Lidé jsou stále více frustrováni tím, že rozhodnutí, která jsou dělána dál a dál od nich, znamenají, že jejich životní úroveň je snižována rostoucí vynucovanou chudobou, nebo jsou jejich daně používány na záchranu vlád na opačné straně kontinentu. Začínáme to pozorovat na demonstracích v ulicích Athén, Madridu a Říma a v parlamentech Berlína, Helsinek a Haagu a samozřejmě pozorujeme tuto frustraci dramaticky i v Británii.‘‘