Sportovci pilně trénují, městské úřady uklízejí a stavbaři dokončují olympijský areál ve východním Londýně. Hry tu tedy budou, avšak otázka je, jak to bude dál s chlebem, přinejmenším v tom Řecku. To totiž momentálně symbolizuje zcela něco jiného, totiž selhání až po uši, tedy stopadesáti procenty HDP zadluženého „státu blahobytu“ kvůli populismu jeho vůdců. To ostatně jen v poněkud menší míře prováděly populistické elity ve většině zemí Evropy a Řecko je jen extrémním příkladem toho, kam až to může vést, tedy k bankrotu.
Po nedávných volbách, kdy opasky si utahující obyvatelstvo řeklo jasně vládním stranám, že má dost zbídačování v zájmu záchrany členství země v eurozóně – tedy systému jednotné měny, kam se Athény dostaly jen díky zfalšování finančních statistik – a volilo extrémisty. Včera ovšem už druhá politická strana, tentokrát extrémně levicová Syriza, vzdala pokus o sestavení vlády a dnes byla řada na další straně v pořadí, tedy sociálních demokratech strany Pasok.
Experti ovšem prohlašovali, že i ta to brzy vzdá a prezident Papulias bude jmenovat úřednickou vládu, která povede zemi do dalších voleb. Nikdo ovšem zatím nedokázal vysvětlit, co bude dál s Řeckem, kdyby v oněch nových volbách dopadly výsledky stejně, či ještě hůř a extremisté by sestavili vládu, a jak prohlašují, odmítli by dohody s Evropskou unií.
Jak už řečeno, odchod Řecka z eurozóny, který by nejpravděpodobněji nastal, si nikdo v Evropě příliš nepřeje – už třeba kvůli dopadům na podobně zadlužené ekonomiky Španělska a Portugalska a také Itálie – a kvůli značnému oslabení eura, či hrozby jeho konce.
A mimochodem, vstup Itálie do eurozóny byl podle německého týdeníku Der Spiegel také podvod s ekonomickými statistikami, podobně jako v případě Řecka. Týdeník tvrdí, že německý kancléř Kohl se zachoval jako opradový euronaivka. Byl prý přesvědčen, že společná měna musí být politicky prosazena, neb je prostě „osudem Evropy“, a varování odmítl. Pokud ovšem ten „osud Evropy“ znamenal její totální zadlužení a bankrot řady nejslabších zemí, Řekové už „jdou příkladem“ a utahování opasků odmítají stejně logicky jako v podobných situacích v dějinách. Otázkou jen je, zda se tam či jinde v Evropě nevynoří nový, takto demokraticky zvolený zachránce, který dá všem práci ve zbrojním průmyslu a zajistí jim blahobyt, jako kdysi v Německu jistý Adolf Hitler.
V těchto souvislostech je nejen logické, že premiéři Španělska a Portugalska nyní důrazně Řeky žádají, aby sestavili stabilní vládu, neb nestabilita zhorší jejich vlastní situaci. Stejně logické je volání německého ministra zahraničí Westerwelleho a jeho lucemburského kolegy Asselborna, že Athény už nedostanou žádnou finanční pomoc od Unie, pokud nebudou pokračovat v programu dojednaných úspor a škrtů, a že pokud Řekové nechtějí zůstat v eurozóně i přes přání Němců i ostatních, rozhodnutí je plně v jejich rukou.
Nelogické však je, že v čele jednoho z průvodů britských veřejných zaměstnanců, kteří jsou od včerejška na 24 hodinové protestní stávce proti škrtům a za zvýšení platů, byl nesen velký transparent, hlásající, že demonstrující sympatizují s řeckými odboráři. Znamená to, že se jich nutnost šetření netýká, že je jim jedno, že zadlužení budou splácet jejich děti? To jsou otázky, které vyžadují rychlé odpovědi, neb času mnoho nezbývá. Když už i portugalská vláda zrušila čtyři ze 14 svátků, aby země víc vyrobila, a Španělská vláda varovala, že budou potřeba miliardy eur na ozdravení bank a hned znárodnila 45 procent třetí největší banky zvané Bankia, začíná jit do tuhého nejen v Řecku.
To také potvrdil včera ve sněmovně premiér Cameron, když opět odmítl zmírnění škrtů a zjevně to dochází i akcionářům velkých podniků, když začínají odmítat schvalovat horentní platy a prémie ředitelů za špatné výsledky hospodaření. Nejnovějším příkladem je pojišťovna Aviva, kde si revolta akcionářů vynutila vyhození ředitele Andrewa Mosse a navíc mu sebrali prémii ve výši 2,4 milionu liber. Podobná nespokojenost vypukla ohledně šéfů hraniční kontroly na britských letištích, kde až dvouhodinové i delší fronty cestujících po příletech svědčí o nezvládání pasových kontrol.
Navržené prémie pro vedoucí ve výši až10.000 liberna osobu za chaos jsou nyní také předmětem protestů poslanců parlamentu i expertů. Ano, uprostřed evropské krize ze zadlužení není možné léčit ekonomiku ani dalším zadlužováním veřejné sféry, ani prémiemi a jinými odměnami za selhání v soukromých firmách. To by pak celá Evropa dopadla jako Řecko, a to by byl její konec na scéně dějin.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
