Tento výrok zní sice vojensky rázně, po obsahové stránce je však   silně problematický. Lidé si utvářejí své názory poměrně složitým způsobem. Ve hře jsou přitom nejrůznější předsudky a stereotypy, ale také snaha kopírovat názory referenční skupiny, tedy skupiny, do které patříme, anebo bychom chtěli patřit.

Velkou roli v tom, jak bude vypadat výsledný názor, hrají právě fakta, ze kterých člověk vychází. Tato fakta bývají filtrována dvojím způsobem. První z nich je čistě mocenský. Vládnoucí moc, její média a její propagandisté mohou ovlivnit, která fakta budou vyzdvihována a která naopak zamlčována. Druhý filtr je zabudován v naší psychice. Člověk se zpravidla snaží vnímat taková fakta, která posilují jeho vidění světa, a přehlížet ta, která jeho vidění odporují.

Plukovník Foltýn si to možná neuvědomuje, ale svým výrokem vlastně říká, že lidé nemají právo vyhledávat si fakta, na jejichž základě si své názory vytvářejí, posilují, anebo naopak zpochybňují a přehodnocují. Fakta, která názory ovlivňují, bude za ně vybírat někdo kompetentní. Určitá fakta jim mohou být odepřena, aby se předešlo tomu, že si člověk nezávisle na mocných vytvoří svůj vlastní názor. Tento postup je ze starších i novějších dějin znám jako cenzura a praktikoval ho již Foltýnův kolega, shodou okolností také voják z povolání, císař Napoleon. Ten vytvořil instituci nazvanou „Úřad pro veřejné mínění“. Jeho úkolem bylo cenzurovat noviny, knihy, divadelní hry a umělecká díla, která nebyla v souladu se zájmy císařství.