Obávám se, že v tomto případě nad racionálními argumenty převládla láska k fotbalu. I když nejsem sportovní fanoušek, dovedu pochopit jejich zármutek a zklamání, když sledují, jak jejich oblíbený klub kvůli špatnému managementu upadá do dluhů, klesá v žebříčcích a (jako se to málem stalo v případě Baníku Ostrava) vypadává z profesionálního sportu nadobro. Nakládat s veřejnými penězi pod dojmem emocionálního pohnutí je však bez výjimky špatný postup. Ode mne jako daňového poplatníka je zcela legitimní očekávat od svých volených zástupců (tím spíš, jsou-li zvoleni na kandidátce ODS), že se budou rozhodovat racionálně, na základě reálných argumentů a s aplikací principu „pro-market, nikoli pro-business“. Tohle všechno ostravští zastupitelé porušili.

Koho budeme podporovat dál?

Zatímco stavba dětských hřišť a sportovišť nebo i přímá podpora amatérských sportovních klubů jsou jistě obhajitelnými veřejnými výdaji, protože se jedná o aktivity nekomerční, s naprostou převahou dobrovolnické práce a v zásadě i veřejně prospěšné, podpora soukromých obchodních společností, jejichž účelem je vytváření zisku, je obhajitelná stejně špatně, ať už se jedná o podporu bankrotujícímu fotbalovému klubu nebo třeba železárnám. Stejně jako jsou dobré restaurace důležitou součástí života ve městech i vesnicích (a pro řadu lidí i podstatně důležitější než fotbalové kluby), a přece nikdo nevolá po tom, aby jejich hospodaření bylo subvencováno z veřejných prostředků.