A zatímco „tu“ se soudruzi s tanky v zádech chystali poučovat sebe i ostatní z krizového vývoje, „onde“ hlučela generace rozmazlená tím, že byla v dějinách snad první, které její rodiče přinesli jako (téměř) celku tak velkou míru blahobytu na zlatém podnose – tedy ve zkratce: rozmazlení fracci, kteří byli mnohdy líní přiložit ruku k dílu nebo neměli nic lepšího na práci, než často z prosté nudy přiložit pilu k větvi, na které jejich rodiče i oni sami seděli... Budiž přitom samozřejmě zváženo okřídlené „kdo není ve dvaceti komunistou, nemá srdce – a kdo není ve čtyřiceti konzervativcem, nemá rozum“. To by ale bylo docela jiné téma, které s tím souvisí do té míry, že „tu“ si ti mladí onen levicový luxus zkrátka nemohli dovolit – Che není tím báječným přirozeným romantickým hrdinou, když jeho soukmenovci na ulicích zrovna pod vašimi okny právě střílejí do neozbrojených civilistů...
Byl a je zde ale také jiný pohled: „tu“ i „onde“ stáli mladí lidé... a spojovalo je víc než jejich nízký věk: byla to dále vzdělanost (studenti byli zastoupeni nadprůměrně), příslušnost ke střední třídě a v první řadě přesvědčení, že politický systém v jejich zemi nefunguje dobře. Je vlastně až překvapivé, kolik toho měli společného, ne? Že je to absurdní? To povídejte redakci časopisu TIME, která jako „osobnost roku 2011“ umístila na svoji věhlasnou titulní stranu „člověka protestujícího“ a svůj výběr, nerozlišující mezi demonstranty v arabských zemích, v Řecku, v Rusku a na Wall Street, v redakčním komentáři doprovodila téměř stejnými slovy, která jsem si dovolil vypůjčit (spojuje je mládí, vzdělanost, příslušnost ke střední třídě, nespokojenost s politickým systémem a ekonomikou v jejich zemi...).
Na zmíněné titulní straně už se objevilo ledasco... když už ale chtěla být redakce takto neadresná, měla po ruce řadu sice ne tak mediálně chytlavých, zato podstatně konzistentnějších námětů, namátkou „oběť přírodních katastrof“ (no řekněte, nebyla třeba vlna tsunami po zemětřesení v Japonsku skutečně výjimečná?), „oběť etnických konfliktů“ (když někde v Africe zemřou v krátké době tisíce bezbranných lidí, s nikým to skoro ani nepohne...), nebo „člověk pronásledovaný pro svoji víru“ (což by ale z určitého specifického pohledu mohlo být „nevyvážené“ a tudíž nevhodné, protože to jsou skoro samí křesťané...). Způsob, který redakce zvolila, však naznačuje, že se napříště dočkáme jiných lahůdek. V letošním duchu jen v opačném gardu by to mohl být třeba „člověk protestům bránící“ – vždyť nakonec policisté se v záběrech kamer běžně ocitají skoro stejně frekventovaně, jako sami letos titulkou ověnčení prostestující, a všechny policisty na světě – britské i ruské, americké i čínské – spojuje, že udržují pořádek... nebo je spojuje to, že jsou nástrojem násilí Systému? Jak se to vezme, žeano... jakpak by to vzala redakce časopisu TIME?
Jan Kubalčík
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KONS
