Jako klasický případ si to můžeme ukázat na projevech a závěrech oslav sedmdesátého výročí existence NATO a porovnání tam pronesených řečí a závěrů s jasnými fakty.

Podle všech projevů a závěrů oslav je nepřítelem zemí sdružených v NATO především „agresivní Rusko“, a v dalším pořadí „asertivní Čína“ a Irán, který podporuje mezinárodní terorismus. Terorismus je až na dalším místě v popsaných nebezpečích.

Stoltenberg pronesl před Americkým Kongresem velmi emotivní projev, když poukázal na ruské aktivity, například masivní vojenská opatření od Arktidy po Středomoří a od Černého moře po Pobaltí, nasazení nervového jedu v Británii, podporu Asadova vražedného režimu v Sýrii, neustále kybernetické útoky na členy a partnery NATO, sofistikovanou dezinformační kampaň a pokusy zasahovat do demokratických procesů.   

A teď porovnejme fakta. Jak jsou tedy početné armády jednotlivých aktérů, kolik vydávají prostředků na armády a zbrojení, kde všude mají základny v cizích zemích, kde všude cvičí a kde všude bojují.

Ozbrojené síly Ruské federace disponují asi 1,9 milionů příslušníků, z toho je asi 1 milion vojáků, ostatní jsou civilní zaměstnanci. Jsou rozmístěny prakticky výlučně na území Ruska, s nepatrnými kontingenty v místech konfliktů, jako například v Sýrii. Armáda musí v případě napadení bránit obrovské území o rozloze 16 milionů čtverečních kilometrů, přitom počet obyvatel Ruska je přibližně 145 milionů. Dnes ruská armáda disponuje pouze jednou letadlovou lodí, 55 ponorkami, 74 námořními korvetami a jinými loděmi, které jsou spíše pobřežními plavidly. Letectvo má k dispozici 3500 letadel a 280 tisíc mužů.  Rusko v globálním měřítku asi nejvíce spoléhá na raketová vojska, která mají k dispozici asi 450 tisíc mužů a disponuje různými typy raketových nosičů a k dispozici má 8500 jaderných hlavic. Armáda cvičí výlučně na svém území. Samozřejmě že od Arktidy po Středomoří a od Černého moře až po Pobaltí. Po celém území proto musí mít rozmístěné svoje vojenské posádky.  Je to tak nepochopitelné a „agresivní“?