Výjimečně bych s ministrem Kalouskem souhlasil. Nejen proto, že se považuji za člověka, který je schopen myšlenky, ale také proto, že to riziko prostě je. Myšlenky je ovšem schopen i sám Andrej Babiš a vcelku není pochyb o tom, že v tom riziko či nepříjemnost spatřuje i on sám.
Proč tedy ty noviny kupoval? Troufám si za něj odpovědět, že především proto, že „byly na prodej“. Všichni, kdo píší o oligarchizaci Česka, by měli vědět, že nabídka předchází poptávku. Byli a jsou to zahraniční investoři, kdo odchází z českého trhu a to nejen z médií. Nejprve Němci a jejich američtí partneři prodali firmu Economia, vydavatele Hospodářských novin. Jiní Němci sháněli již dlouho kupce pro podnik Mafra, našli Andreje Babiše. Spekuluje se o tom, že firma Ringier, která vydává deník Blesk a týdeník Reflex je také na prodej a zájem má mít Daniel Křetínský či snad samotný Martin Roman, bývalý generální ředitel ČEZ. Zahraniční investoři ale neodcházejí pouze z médií, ale třeba i z komunikací.
Otázka je, kdo jiný než Babiš by si mohl Mafru koupit. Jistě to mohl být Petr Kellner, ale byli by skrze jeho napojení na Rusko, Čínu a Václava Klause – Kellner například financuje Klausův institut - novináři raději?
Možná měl Andrej Babiš nejprve pocit, že by mediální skupina mohla v kampani pomoci, ale spálil si svým proslaveným telefonátem do redakce prsty. Bylo zjevné, že není v téhle branži moc zkušený. Pak nechal sepsat etický kodex a od komentátorů Lidových novin si pak nechal celé léto denně spílat.
Od té doby nahlas přemýšlí co s tím. V rozhovoru pro The New York Times řekl, že dá ten podnik na burzu, jen proto, aby rozředil svůj vliv. Zase si to schytal ze všech stran. Jak může chodit s podnikem z ekonomicky problematického odvětví na burzu? Na burzu mají přece chodit jen podniky s potenciálem dynamického růstu!
Takže bylo řečeno, že z ekonomického pohledu má smysl jít na burzu pouze, když k tištěným novinám a serveru idnes ještě něco přikoupí, nejlépe rádio, případně televizi nebo obojí, zkrátka nějaké podniky, které na tom nejsou tak složitě jako tištěné deníky. Tak to Babiš začal dělat, ale zase to schytává: buduje horem pádem vlivové impérium a nic na burzu nakonec dát nechce, uvidíte.
Do podobné pasti v uvozovkách se Babiš dostává v politice. Aby bylo jasno, nejde o past ve smyslu nepřízně lidu, ale jde o nepřízeň elit a novinářů především. Půjde-li do vlády hnutí ANO a nikoli Andrej Babiš sám, bude na tapetě, že je populista a chce zůstat vně a nechce přijmout plnou zodpovědnost. Vezme-li ministra financí, od prvního dne bude na tapetě, že má konflikty zájmů a že uchvátil přílišnou moc.
Leckdo by asi řekl, že si za ty pasti a dilemata může ten Babiš sám: nemusel si noviny kupovat a nemusel přece zakládat stranu.
Kdyby však ANO ve volbách neuspělo, mohli jsme tu mít vládu haškovské ČSSD s komunisty a posíleného prezidenta Zemana navrch. Když teď leckdo varuje před babišizací Česka, mohl by si vzpomenout, že ještě před pár týdny hrozila akutní a úplná zemanizace Česka. Ať si každý odpoví na otázku, co je vlastně horší.
Skoro se mi zdá, že lidem, kteří se děsí zemanizace státu a babišizace státu stejným dílem, nezbývá než přemýšlet o sebevraždě.
No a na závěr upřímně přiznávám, že luxus napsat tento kritický názor či luxus zastávat tenhle tzv. second opinion si dovoluji mít pouze proto, že nemám s mediální skupinou patřící pod Agrofert nic společného. Jako novinář zaměstnaný ve skupině Mafra bych ze sebe tohle asi nevymáčkl (ani dobrovolně, ani s pistolí na spánku), takže ty obavy z autocenzury v obou směrech chápu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
