Podivnost zvoleného řešení je zjevná každému, kdo někdy žil, případně aspoň pobýval na návštěvě, v běžném rodinném domku českého, moravského či slezského standardu. Historicky zde bývala kamna nebo sporák na pevná paliva, dnes ovšem převládá centrální kotel. Ten, pokud je „krmen“ dřevem, uhlím či produkty typu briket, bývá umístěn ve speciální místnůstce. Prostě kvůli nepořádku, nutně spojenému s tímto typem hořlavin.

Pochopitelně, ona „nepořádková“ místnost je pak využívána pro mnohý jiný odpad. Kupí se tady ledacos, co je třeba kamsi dočasně odložit. Například i PET-láhve neboli „petky“ a tak dále, zkrátka plastový odpad. Ano, čistě teoreticky, a někdy též velmi prakticky, zde vzniká jakési pokušení…

Materiál, označovaný PET, lze v principu spálit za vysokých teplot velice „čistě“. Jako každá jiná organická látka je tvořen hlavně uhlíkem, kyslíkem a vodíkem, takže výslednými produkty mohou být H2O (což je naše milá voda) a CO2 (což je EU-satanský, ale jinak zcela neškodný oxid uhličitý). Jenže za ne zcela ideálních podmínek hoření vznikají různé – reálně – škodlivé a nebezpečné látky. Pálit odpad v domácích kotlích bychom proto opravdu neměli. Dýcháme všechno pak sami a navzájem se sousedy „si přikuřujeme“. Jde tu vlastně – a tohle označení leckomu asi nepůjde pod fousy – o otázku občanské odpovědnosti a vzájemné solidarity.

Občas se samozřejmě vyskytne občan nezodpovědný a nesolidární. Staré řešení legendárního, ale dnes bezmála zapomenutého, rakouského ministra Alexandera Bacha bývalo: „Bác, a tu máš, chlape, pokutu jak Brno.“ V časech tak zvaného Bachovského absolutismu, tedy někdy během let padesátých století devatenáctého, vydával totiž mladý císař pán František Josef předpisy mimo jiné i pro správné provedení domovních komínů. A též řadu všelijakých jiných praktických vyhlášek.

Ministerstvo vnitra – protože právě jeho hlavou se stal pan Bach – bylo tehdy superúřadem, starajícím se o všechno od evidence lidí (a jejich všelijakého sledování, ovšem) až po stavební záležitosti.