Trendy v často sledovaných ukazatelích jako je spokojenost se životem, porodnost, politická účast, zaměstnanost nebo zločinnost může běžný člověk ovlivnit jen málo. Chtěl bych proto připomenout jednu mnohem méně nápadnou oblast, která je ale důležitá, a hlavně v ní může každý z nás způsobit viditelné změny k lepšímu.
Například doufám, že česká verze internetové encyklopedie Wikipedie by mohla během roku 2017 dosáhnout 400 tisíc článků. Teď jich má přes 370 tisíc a za rok obvykle asi 30 tisíc nových hesel dobrovolní spolupracovníci založí. Na počtu samozřejmě nezáleží tolik jako na kvalitě a záběru. Ale i to se časem zlepšuje. Už teď je Wikipedie největším naučným slovníkem, jaký kdy v češtině vznikl, a díky nesčetným hodinám práce tisíců nadšenců se stále rozrůstá.
Wikipedie je příklad, který jsem vybral proto, že je na webu všem na očích, a také proto, že v dnešní době se po internetu šíří tolik lží a propagandy. Projekt, který se snaží odlišit doložitelné informace od fám a nabídnout vyvážený pohled, je proto mimořádně důležitý.
Ale Wikipedie není zdaleka sama. Nadšenci, kteří pracují zadarmo nebo za mnohem menší plat, než by dostali v komerční sféře, se objevují v mnoha oblastech. Z těch, které jsem nedávno poznal a obdivoval osobně, mě napadá třeba kamarád Petr, který za peníze své a svých přátel pečuje o životní prostředí ve svém okolí, třeba nakupuje budky pro ptáky a rozmisťuje je v pražských sadech.
Nebo skupina lidí, kterým se podařilo před zbořením zachránit barokní kostel v Pohorské Vsi v Novohradských horách, nedaleko rakouských hranic. Sice zatím nemají novou výmalbu, a tak se z kůru skví heslo „Ať žije KSČ“, které na zdi zanechal vandal z řad pohraničníků. Ale objekt je pod střechou a zachrání se.
Nebo Iniciativa Hlavák, spontánně vzniklá skupina lidí, kteří se v době vrcholící uprchlické krize ujímali na Hlavním nádraží v Praze dezorientovaných utečenců. Ty cizinecká policie propouštěla z detenční vazby s vyhošťovacím příkazem a pár korunami v kapse. Iniciativa Hlavák jim s podporou Červeného kříže pomáhala důstojně opustit republiku, a především zakusit pocit lidské sounáležitosti.
Nebo pracovníci denního stacionáře při klášteře v pražských Řepích, kde přes den často pobývá moje maminka. Domov sv. Karla Boromejského pečuje o stařečky a stařenky, kteří mají všechny nemoci stáří, a jeho personál jim slouží s pochopením a humorem.
Nebo skupina amatérských hudebníků z Rožmitálu pod Třemšínem, kteří nastudovali českou vánoční mši tamního skladatele Jana Jakuba Ryby a s nadšením ji provozují pro potěchu spoluobčanů v kostelích, v nichž nejspíš před více než dvěma sty lety tato pastorela zněla poprvé.
A tak by se dalo pokračovat. „Nadšenci“ se starají o staré a nemocné lidi. Učí děti a sportují s nimi. Pomáhají začleňovat do společnosti lidi, kteří se ocitnou na dně. Chrání a obnovují kulturní památky. Udržují místní tradice. Starají se o přírodu. Podporují politiku a samosprávu. Kultivují prostředí na internetu. Tvoří, inovují, předávají zkušenosti, inspirují. To všechno bez velké ekonomické motivace a často dokonce navzdory ekonomické motivaci.
Moje sociologická naděje do nového roku tedy zní takto: Doufám, že dobročinné projekty budou dál vzkvétat. Stát a samosprávy je budou ještě více podporovat. A hlavně se do nich zapojí další pomocné ruce.
Jan Spousta
Sociolog, šéfredaktor časopisu Getsemany
Psáno pro Institut pro křesťansko-demokratickou politiku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
