Němci v ghettu  shromáždili nejen Židy z Varšavy, těch bylo okolo 360 tisíc, ale v roce 1940 i dalších okolo 90 tisíc Židů z jiných oblastí okupovaného  Polska. Na počátku roku 1941 pak dalších asi 50 tisíc osob. O rok později, v červenci 1942 začali Němci likvidaci ghetta, ve kterém v té době žilo v zoufalých podmínkách asi 380 tisíc lidí.

Během dvou měsíců vyvezli do vyhlazovacího tábora Treblinka 300 tisíc Židů a usmrtili je v plynových komorách. Ve Varšavě  v té chvíli zůstalo šest desítek tisíc Židů, z toho polovina „nelegálně“. Mimo ghetto, na polské straně města se skrývalo asi 20 tisíc lidí. Židovská bojová organizace byla ve Varšavském ghettu založena v červenci 1942, měla okolo 500 členů a plánovala protiněmecké akce, které měly narušovat vysídlení. Zatímco historie tohoto uskupení je poměrně známá, takřka nic se neví o Židovském vojenském svazu, jehož všichni příslušníci zahynuli. Přípravy na povstání zahrnovaly např. budování krytů, únikových tunelů i bojových prostředků. Největším problémem byly zbraně, kterých byl absolutní nedostatek, a to i navzdory pomoci polské Zemské armády, která jich ovšem sama měla velice málo, což se později ukázalo ve Varšavském povstání.

K prvnímu bojovému vystoupení Židů  došlo 18. ledna 1946, když se postavili na odpor německým oddílům, které měly deportovat do Treblinky 8 tisíc Židů. Nakonec se v průběhu několik dnů trvajících bojů podařilo transportovat jen polovinu. V bojích zemřelo několik set židovských bojovníků.