Snaží se tento „problém“ globalizovat a považuje ho za „nejaktuálnější výzvu v oblasti ochrany lidských práv nejen pro Ukrajinu, ale také pro celou demokratickou společnost“. Nyní jako součást této strategie Kyjev napomáhá vzniku zastoupení „Medžlisu krymsko-tatarského lidu“ v evropských státech. Nepochybnou zajímavostí přitom je, že tato organizace není ani právnickou osobou a neřídí se ukrajinskými zákony a přesto se prohlašuje za jediného zástupce krymsko-tatarského národa.

Ukrajinské vedení také taktně mlčí o ztrátě podpory této organizace mezi Tatary na Krymu a ostatně také v Turecku, které jeho činnost řadu let financovalo. Co je příčinou padající autority organizace? Především je to politika lídrů M. Džemileva a R. Čubanova, kteří za téměř čtvrt století „ukrajinského Krymu“, nedosáhli ve prospěch svého národa prakticky žádného pokroku. Úspěšně si ovšem dělili finanční injekce ze zahraničí, které místním Tatarům měli pomáhat.