Tento bývalý evangelický pastor a bojovník za lidská práva v bývalé NDR je schopen a ochoten neříkat jako politik jen ty věty, které mu u veřejnosti zajistí popularitu, jak bývá u politiků obvyklé. Mezi hlavami států a špičkovými politiky nemá v tomto směru v Evropě konkurenci.
Nyní nám tento statečný muž předvedl, jak bychom měli přistupovat ke svým sousedům, a především ke svým dějinám. Jakkoli bylo jistě významné podepsání Česko-německé deklarace v roce 1997, představu o skutečném – tedy lidském a pochopitelném – posunu ve vzájemných vztazích nabídl svými kroky až Joachim Gauck.
A to tím, že jako německý prezident navštívil místa, která my Češi spojujeme s největšími zvěrstvy, kterých se na nás příslušníci německého národa dopustili. Poprvé tak učili v Lidicích, kde se poklonil památce obětí a setkal se s těmi, kteří vyhlazení Lidic přežili. Nyní učinil něco podobného v Terezíně. Pro česko-německé vztahy mají takové gesta větší význam než několik politických deklarací.
Nutno ovšem přiznat, že po jeho dvou návštěvách je nyní pomyslný míč na naší straně hřiště. Myslíme-li česko-německý dialog, ke kterému jsme se zavázali ve zmíněné deklaraci, vážně, měl by někdo z našich vrcholných politiků – nejlépe hlava státu – udělat podobné gesto, jaké již dvakrát učinil německý prezident.
Tváří v tvář jeho upřímné snaze o smíření a nápravu starých křivd bychom se neměli tvářit, jako že jsme byli ve vzájemných vztazích vždy obětí a sami se nijak neprovinili. Míst, kde Češi po válce zmasakrovali nevinné německé civilisty, za což nebyl nikdy nikdo potrestán, je dost. Co kdyby se náš prezident vypravil do Postoloprt, do Ústí nad Labem nebo Rovenska pod Troskami?
Gauck nazval česko-německé vztahy celkem taktně dramatickými. Ve skutečnosti jsou naše vztahy Němci velice neuralgické. Na jedné straně jsme na německém hospodářství zcela závislí a velice rádi a ochotně využíváme jeho ekonomickou sílu. Na druhé straně představuje velké Německo strašidlo, které populisté zprava či zleva vytahují vždy, když potřebují zaujmout skandály unavenou veřejnost.
Horší ovšem je to, že tím soustavně vytěsňujeme naše minulé prohřešky a nepříjemné vzpomínky na vlastní selhání. Zde jsme ani po patnácti letech svobody nikam nepokročili. Podíváme-li se na povyk, který se nedávno strh po celkem nevinných slovech ministryně spravedlnosti o protektorátu, tak se podobného gesta, jaké dnes učinil Joachim Gauck, od českých politiků ještě dlouho nedočkáme.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
