Nářek spojený s výkřiky typu „jak se to mohlo stát“ nebo „kdo za to může“ zaznívá spíše z intelektuálních nebo pravicových kruhů, studenti v jižních Čechách se ale kvůli místní komunistické radní odhodlali ke skutečným protestům. Za viníka bývá nejčastěji označována sociální demokracie, protože komunisty do vlády pustila.
Rozhořčení diskutující většinou upozorňují na fakt, že se komunistická strana nikdy nezřekla své minulosti, ani své mateřské ideologie, že její členové vzývají Klementa Gottwalda, že se komunisté nikdy neomluvili za své zločiny a že řada jejich současných členů se aktivně podílela na represích totalitního režimu. To všechno je samozřejmě svatá pravda.
Co si ovšem řada rozhořčených pravicových intelektuálů odmítá připustit, je skutečnost, z historického hlediska nejde o nic divného, naopak by bylo divné, kdyby tomu tak nebylo. Češi – na rozdíl od jiných národů střední Evropy – měli ke komunismu a komunistům zdaleka nejvřelejší vztah. V relativně svobodných prvních poválečných volbách v Čechách – na rozdíl i od Slovenska – komunisté vyhráli. Předválečná umělecká a intelektuální avantgarda byla silně levicová a trpěla značnými sympatiemi k myšlenkám komunismu. Češi byli od Rakouska-Uherska plebejský, rovnostářský národ se silným sociálním cítěním. Nevěřili jsme v pánaboha – jako Poláci a Slováci a Maďaři – ani jsme neměli silnou šlechtu jako Poláci a Maďaři. Chudý člověk byl vždy synonymem dobrého člověka, kdežto boháč býval minimálně pokládán za bezcitného. Stačí si přečíst Karla Čapka, a to žádný komunista nebyl.
Nemusíme se ale kdovíjak probírat naší novodobou historií, abychom se dopátrali příčin úspěchu komunistů v posledních volbách. Nářek zejména pravicových komentátorů vyznívá dost nepřesvědčivě. Není to totiž jen sociální demokracie, která pustila komunisty – řečeno komunistickým slovníkem – do struktur. Všechny strany s komunisty spolupracují, vyjednávají s nimi, dělí se s nimi v různých případech o moc. Copak nevíme, že komunisté sedí v představenstvech a dozorčích radách firem se státní účastí nebo třeba ve správní radě VZP? Nad tím se nikdo z nyní rozhořčených antikomunistů nepozastavuje. Jediný Václav Havel odmítl s komunisty otevřeně jednat, jeho nástupce si ale o jejich podporu šel otevřeně říct. Čemu se potom lze divit?
Nakonec, jak kdosi trefně poznamenal, komunisté nám vládnou již dávno. Bývalí komunisté jsou rozeseti ve všech stranách – lhostejno zda pravicových či levicových, snad s výjimkou členů KDU-ČSL, tedy dnes i TOP 09. Je ovšem otázka, zda členství v Národní frontě, řízené přímo komunisty, se od členství v KSČ výrazně liší. Většině populace členství politiků v předlistopadové KSČ nevadí. Nakonec nejpopulárnější kandidát na prezidenta byl dlouholetým normalizačním komunistou a sám na tom nevidí nic špatného. Když v době svého premiérování zapomněl uvést tento fakt do svého oficiálního životopisu, omlouval to tvrzením, že to nepokládal za důležité. Tento bývalý kariérní komunista je nyní miláčkem většiny médií.
Není proto divu, že se s dědictvím komunismu nejsme schopni vyrovnat, a kdoví, zda se nám to někdy podaří. Pro společnost to totiž vůbec neznamená snadný úkol. V Německu provedli po válce denacifikaci Američané. V zemích bývalé NDR zase západní Němci. Poláci bojovali proti komunistům vždy, protože to pro ně byl nenáviděný ruský import. Maďaři také nebyli stoupenci socialismu, ve válce bojovali s Němci a proti komunistům povstali se zbraní v ruce. Jen my jsme chtěli socialismus s lidskou tváří.
Karl Popper údajně prohlásil, že blbost nelze nijak zakazovat nebo trestat. Jediné, co lze udělat, je vytvořit prostředí, kde by blbost neměla šanci. Pokládáme-li ochotu podlehnout vábení komunistů za blbost, tak musíme konstatovat, že prostředí, kde by blbost nepřežila, jsme nevytvořili. Nevytvořili ho ani námi volení zástupci, tedy demokratičtí politici, ale ani média a intelektuálové, kteří si nyní zhusta stěžují. Politici nakonec jdou jen tam, kam jim to veřejné mínění dovolí. A v tomto případě jim dovolilo opravdu hodně.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
