ODS, která jinak patří mezi největší odpůrce přímé demokracie, požaduje najednou referendum a ministr Vondra, jinak vyhlášený odborník na rozpočtovou kázeň, brojí proti nakročení k fiskálnímu federalismu, což je prý jedno z největších nebezpečí, které nám dnes hrozí.

Jeden celostátní deník pak uveřejnil článek šéfredaktora renomovaného ekonomického týdeníku, který pateticky na čtenáře apeluje, že přece je naším právem, pokud kolem nás všichni kráčí evidentně do pekel, říci jasně a transparentně, že král je nahý.

Pomineme-li špatnou zkušenost s radami o cestě do pekel, které máme již z dob premiéra Topolánka, jde o těžko uvěřitelnou směsici velikášství a tradičních českých komplexů, kdy jsme opět přesvědčeni, že musíme bojovat proti všem za pravdu, kterou vidíme a známe my. Jde samozřejmě o kýč, jehož realizace nemůže skončit jinak než naším dalším pláčem nad tím, že jsme zůstali sami, protože nás všichni okolo zradili. Zůstává jen otázkou proč noviny, které se deklarují jako seriózní, berou takový kýč vážně. 

O co tak strašného ve smlouvě jde? Jedná se přece o smlouvu o rozpočtové odpovědnosti mezi státy eurozóny, ke které se mohou přidat ostatní státy EU. Zdá se, že kromě Británie budou chtít připojit všechny. Pouze Češi pořád nemají jasno, zda je pro ně smlouva nevýhodná nebo ne, i když nikdo z jejích odpůrců neřekl proč. Závazek a sankce budou pro nás platit až v okamžiku, kdy vstoupíme do eurozóny.