Žádná ze stran nepřišla s nějakým relevantním tématem, které by rezonovalo s celospolečenskou diskusí, což ale svědčí spíše o tom, že v naší zemi žádná širší celospolečenská debata neprobíhá. Kampani tak víceméně dominovaly sociální otázky, což je důsledek klesající životní úrovně, tíživé ekonomické situace a pocitu ztráty perspektivy značné části populace. Zde se strany většinou snažily slibovat všechno možné, takže jejich sliby se navzájem vyrušily. Ani zde totiž žádné skutečně silné téma nezaznělo a nezdá se, že by díky nápadu na řešení sociální situace některá ze stran u publika výrazně zabodovala.
Kromě nedostatku témat se strany potýkaly i s absencí přirozených vůdců, pokud nepokládáme za vůdce majitele či iniciátory různých politických one-man show. Absence přirozených vůdců je nemocí především tradičních politických stran a souvisí s neexistencí vnitřních demokratických mechanismů kariérního vnitrostranického postupu.
Za této situace došlo pochopitelně na klasický poltický marketing, ve kterém se uplatňují reklamní agentury a ve kterých se politika prodává stejným způsobem jako zboží v supermarketu. Pomineme-li neurčité a nic neříkající nápady s dýmkou, která má symbolizovat, že víme, kam jdeme, se volební stratégové víceméně svorně zaměřili na sílící odpor většiny obyvatel k politice jako takové. Tohoto asi jediného převažujícího tématu se strany chopily různě, od výkřiků o tom, že je zde bordel, po tvrzení, že nejsme jako politici, až k relativně kultivovanějším, byť stejně problematickým slibům o nastolení pořádku nebo fungujícím státu. Všechny dříve opoziční nebo nové strany se snažily vyvolat dojem rozpadu státních, politických, společenských struktur a prodat voličům jeho nápravu.
To je kouzlo politického marketingu.
Je smutnou pravdou, že média - s výjimkou těch veřejnoprávních - se většinou nesnažila podrobit tento politický marketing důkladnější zkoušce a převzít v nastolování témat iniciativu. Zda byla sama zmatena z ochoty populace naslouchat novým věrozvěstům, není jasné. Debaty ve veřejnoprávních médiích byly četné a často dosti podrobné. To je na jednu stranu chvályhodné, na druhou stranu je ovšem otázkou, zda většina populace vydrží takto podrobné a dlouhé diskuse soustředěně sledovat. Politický marketing tedy nakonec slavil úspěch, o čemž svědčí i přímá souvislost mezi výdaji na reklamní kampaň a volebními preferencemi politických stran. Až se později budeme zase divit, koho jsme si to údajně svobodně zvolili, nezapomeňme na obraz této kampaně.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
